Borg/McEnroe

Úsporné a přitom rychlé vyprávění o dvou vrcholových sportovcích, kteří jsou hned od nástupu na scénu pod neskutečným tlakem. Flashbacky nejsou jen nutným přeříkáním biografie, ale po dlouhé době jsem měl pocit, že se tvůrci snaží osvětlit nějaký konkrétní aspekt postavy. V druhém plánu se těmi výlety do dětských let zřetelněji projevuje podobnost mezi již dospělými soupeři. Nejprve potěší závratné tempo, jakým se film řítí, s přibližujícím se závěrečným aktem si však začnete uvědomovat, že Shia LaBeouf nemá prostor vymodelovat McEnroea výrazně daleko za hranici cholerického spratka, a Sverrir Gudnason tak předvádí mnohem vrstevnatější výkon. Největším zklamáním je však finále. Vlastně je fajn, že se tvůrci nedrželi typického mustru „prvních pár minut ukážeme v kuse a pak pojedem montáž“ a po rychlých střizích sáhli rovnou, ale celé je to ve výsledku příliš monotónní, bez sebemenšího vydechnutí a jakéhokoliv náznaku napětí. (03.12.2017)

Ledovec proti vulkánu. Svíraní tlakem vnitřních démonů i okolních očekávání, posedlí vítězstvím při vědomí, že každá porážka je začátkem konce, tlačení k dominanci a rivalitě za každou cenu. Každý jsou jiný a přitom toho mají tolik společného.. Komorně laděné sportovní drama, které vyrukuje s pro žánr neobvyklou niterností a přitom když musí diváka strhnout do víru sportovních vášní (finále Wimbledonu 1980), nemá s tím sebemenší problém. McEnroe si to sice příliš nepochvaloval, ale znáte Johna a jeho sklony k potížismu. Former rivals, best enemies.. (07.06.2018)

Bezesporu námět jako hrom. Dva tenisoví bohové, povahově totálně odlišní a jejich památné finále z Wimbledonu roku 1980, které překonalo až to další Rafaelova a Rogerovo o notkou řádku let později. Prostě reklama na špičkový tenis té nejvyšší kvality. Na jedné straně pečlivě uhlazený, solidně vystupující Borg, jehož největší devízou byla povětšinou trpělivá hra od základní čáry, na straně druhé, tehdy ještě nastupují princ, vzteklý a výbušný hráč John McEnroe, který si naopak zakládal na útočném stylu servis, síť, volej. Tihle dva, byli tou dobou snad nejlepší reklamou na tenis a plnili stránky, všech novin hodně dlouho před začátkem turnaje. Co se však týká samotného filmu, nemohu se ubránit pocitu mírného zklamání. I když jsem to tak trošku čekal. Výborných, sportovních filmů se moc nerodí a tenhle nebyl bohužel žádnou výjimkou. Vadilo mi tam víc věcí. Nejvíc asi obsazení McEnroea. Sia na to sice herecky má, ale tady nedostal moc prostoru a ať se na mě nikdo nezlobí, mohli mu dát aspoň rezavou paruku. Tahle jsem měl před očima pořád starého Johna a na toho filmového jsem si až do konce nezvykl. Sverrir je naopak naprosto věrnou a dokonalou Borgovou kopií a za jeho výběr zvedám všechny palce nahoru. Celkově je to tak nějak přesně mezi, finále celkem ok a hlavně za pár maličkostí ( třeba střídání jazyků, věrohodně vypadající Borgova tehdy budoucí a pak jen bývalá žena) to nakonec zvedám na čtyři. Pokud chcete vidět, jak vypadalo jejích finále i s kulervoucím tiebreakem, zkuste kanál Yuotube, určitě ho bez problémů najdete. (30.12.2017)

Strašně se ve mě pere to, jak mě souboj v cíli strhl s sebou s tím, jak to ze mě hned za pár minut všechno vyprchalo a teď vlastně nevím, co mi film dal, krom půl hodiny hodně solidně napjaté atmošky. Je to nejlepší LaBeoufova role a je to možná nejlepší zpracování, jaké z toho mohlo vylézt, ale i tak to mnou trošku proplulo. Prostřední pasáž to všechno trošku sráží dolů, ale možná je to jen tím, že tohle neutáhne celovečerní stopáž. (27.01.2018)

Veskrze standardní sportovní drama, který je ale příliš poutavý a divácky atraktivní na to, aby jste mu mohli cokoliv vyčítat - onen konflikt vůle dvou odlišných osobností je sice podaný dost konvenčně, ale ona eskalace vzájemný rivality je primární devizou snímku. Navíc krom gaučingu a schovky je tenis snad jedinej sport kterej mám rád. (12.07.2020)