Réžia:
Jaromil JirešKamera:
Emil SirotekHudba:
Ladislav ŠtaidlHrajú:
Eduard Cupák, Ivan Vyskočil, Jana Brejchová, Zlata Adamovská, Zdeněk Blažek, Naďa Konvalinková, Bohuslav Čáp, Ludmila Vostrčilová, Soběslav Sejk (viac)Obsahy(1)
Příběh o lásce a nelásce, o snech a naději. Mladý muž a bílá velryba patří mezi to nejlepší, co spisovatel Vladimír Páral napsal. I divadelní dramatizace této knihy zaznamenala svého času velký úspěch. Nebylo proto divu, že tento nepříliš rozsáhlý, ale myšlenkově bohatý román přilákal filmaře. Byl to režisér a scenárista Jaromil Jireš, který ve spolupráci s Márií Dufkovou-Rudlovčákovou v roce 1978 napsal scénář, ve kterém geniálně podtrhl páralovský rozpor mezi dvěma životními koncepcemi. Jeden hrdina je dokonalým typem pasivity „žije tak, jako by měl vše již za sebou“ (Viktor v podání Eduarda Cupáka), druhý je „nabitá sluneční baterie, která do sebe čerpá stále novou energii“ (Břéťa v podání Ivana Vyskočila). A mezi tyto muže vstoupí žena, která jde tvrdě za svou kariérou (Edita v podání výborné Jany Brejchové). Jaromilu Jirešovi se podařilo na plátno přenést všechno nejlepší, co Páralova předloha poskytovala. Navíc režisér dopřál více místa jaksi symbolické, ale přitom naprosto realistické postavě převozníka Gausse (Zdeněk Blažek) a tím ještě více zesílil výsledný dojem. Smysl filmu vyslovil režisér těmito slovy: „Někdy lovíte bílou velrybu a ulovíte běličku. Ale důležité je nevzdat se, nepodlehnout malověrnosti. Ta dokáže zničit nejen vás i všechny sebekrásnější záměry. Bez víry a naděje to nejde. A také ne bez trošky humoru…“ (Česká televize)
(viac)Recenzie (89)
Pohleď, Achabe, hřbet má jak hora sněhu / dech má jak uragán a tělo jako býk / tři čárky od kotvy na stěně závětrné / velryba Moby Dick. / Slyšíš, Achabe, dva dílky na kompasu / přichází z temnoty jak předporodní křik / pěna už v závějích se přes palubu řine / velryba Moby Dick. / Cítíš, Achabe, už proklatě je blízko / vzpíná se k lanoví ten živý otazník / slepý a beznohý se srdcem na harpuně / má touha - Moby Dick. Obrovsky silný příběh o střetnutí třech rozdílných pohledů na svět mě úplně rozdupal. To, co zde předvádí Eduard Cupák, Ivan Vyskočil a Jana Brejchová není herectví - to je dokonalé splynutí s postavami. 95%. ()
Myslím, že věrné zpracování Párala. Nechalo ve mě tentýž dojem, i když ta četba je to tak dávno, že vím hovno jaký dojem to na mě vlastně zanechalo. Karty jsou tu jasně rozdané. Vik, požírač jogurtu, egoista co všechno posral, ale nepřizná, ten mepřizná. Breta, naivní trouba z chemičky s poetickým srdcem. Edita, chladná intelektuální děvka. Naďa, taková štětka ve vleku. Myslím, že je to skvěle zahrané ale Jireš to prostě jen opsal a zkrátil. ()
Jaromil Jireš nakrútil podľa kníh Vladimíra Párala dva filmy. Napriek všeobecnému názoru mám za to, že Katapult sa mu podaril lepšie. Nejde iba o to, že spojenie romantického príbehu a ťažkej chémie je dosť problematické, ale film mi pripomínal čítanú knihu. A keď k tomu pripočítam nie najlepšie vybrané herecké typy, tak horko-ťažko nechám na pokoji predtým pridelené tri hviezdičky. ()
Mladinká Zlata v plavkách... a jinak vlastně ani nevím, o čem to je. O pomatení mysli, je lepší chodit a mladou hloupoučkou husičkou nebo se starší zkušenou raketou? Vyřešit to na pracovišti je taky docela zvláštní. Páral mě nikdy neurazil, ale taky nenadchnul. Ovšem nejtragičtější je opět Jana Brejchová, opět mě ničím nepřesvědčila. ()
No nevím. Psychologické normalizační drama z prostředí chemičky... to chce pořádné holínky a bílý plášť! Páralovu předlohu jsem sice nečetl, ale nevěřím, že by mne toto dílo nějak výrazněji zasáhlo. Ústřední trio hraje dobře a je třeba připočíst i mlaďounkou Zlatu, ale celé to tak nějak šlo mimo mne i když chápu co se nám Páral a posléze svými ústy Jireš snažili říct. Jedno jsem si uvědomil zcela jistě - V tomhle brutálním pracovním prostředí fabriky se šestnáctkama (chápej směny :-) k tomu, bych asi fakt dlouho nepřežil. Ostatní vysoce hodnotící asi při sledování jeli na chlornanových výparech, jinak si nedokážu vysvětlit to červené číslo v procentech. Za mne to je jen na dva knedlíky a to ještě bez cholesterolu. * * ()
Galéria (12)
Zaujímavosti (6)
- Pro Vika Pance (Eduard Cupák) je jóga jedinou vášní. Kniha, ze které cituje a kterou ve filmu čte, byla ve své době jediná, která se tematice jógy věnovala. Jedná s o knihu vydanou v roce 1969 od Karla Wernera – „Hathajóga“. Autor předlohy filmu Vladimír Párlal sám měl k východní tématice a józe celý život blízko. (sator)
- V 18. minutě se Nadě (Zlata Adamovská) mění množství vína ve sklenici. (Duoscop)
- Postavu, kterou hrál Vítězslav Jandák, namluvil Jan Kanyza. (velkyvezir)
Reklama