Tom of Finland

Příjemné překvapení. Životopisný film o malíři, o kterém jsem v životě neslyšel, ale jehož obrázky měly globální dopad na celou jednu komunitu. Je v něm válka, láska, dovede pobavit i dojmout. Možná to celé vypadá, že to jede podle známých schémat, ale na druhou stranu tu všechno funguje, jak má. Takže mi tady nakonec ani nevadilo, že je to o gayích. (30.09.2022)

Životopisný príbeh talentovaného fínskeho maliara a jeho sestry. Vystihuje podstatné momenty umelcovho života. Nezahlcuje diváka nadbytočnými omáčkami typu "ako prežila osobnosť detstvo", Úvodné scény sú venované druhej svetovej vojne, v ktorej sa Tom ocitol. Jedna z krvavých udalostí na bitevnom poli natrvalo poznačila jeho život a dielo. Dielo plné čiernobielych, hrubo obtiahnutých machistických gay postavičiek v uniformách a vojenských čiapkach, zdôrazňujúcich vyšportované muskulatúry a mohutné erektované penisy (najznámejším je libertarián KAKE). Dlhú dobu tvoriaci v ilegalite, pod titulným pseudonymom, známy len v zahraničí. Najmä v USA sa stal obdivovanou gay art legendou. Skvele vystihnutá je i doba diskriminácie homosexuálov zo strany štátnej moci v povojnovom Fínsku i Nemecku. V opozícii tomu je ukázaný priepastný rozdiel vo vnímaní komunity políciou v Amerike. Príbeh zaznamená i dobu počiatkov šírenia vírusu AIDS, ktorá nebola homosexuálom vôbec priaznivo naklonená. Umelec sa však aj v ťažkej dobe dokázal postaviť s vášňou a kreativitou neľahkej situácii. V pololegálnych podmienkach, za pomoci židovského majiteľa tlačiarne, dokázal vytlačiť dielo. (23.09.2020)

Přelom v dějinách kinematografie se nekoná, na to je film - jak píše akinorevv - až příliš konvenční a obyčejný (nenechte se mýlit popiskem o svalech a naddimenzovaných genitáliích, reálně toho moc neuvidíte). Přesto bych Toma doporučil, a to hned z několika důvodů. Jednak se divák poučí o fenoménu, o kterém dost možná neví (můj případ - ač gay, o Tomovi z Finska jsem poprvé slyšel až zde), jakož i o historicko-politické situaci. Filmů o tom, jak vypadala II. světová válka v USA, Británii, Německu, Čechách, Francii, Rusku.. už jsem viděl desítky. Ale jak to probíhalo ve Finsku? A jaká byla ve Finsku 50. let móda, společenská nálada, klubová scéna, jak se lidem žilo a bydlelo, jak se bavili? Kromě toho, jako Zkrocená hora zbořila westernový macho mýtus, podobně záslužnou práci dělá tento film na poli válečném. Ano, i válečný hrdina, co získal medaili za statečnost, mohl být gay. Mnohé diváky překvapí, možná až pobouří scény, v nichž je válečná vřava prolnuta záběry na vojáky, co se spolu milují. A kromě toho všeho je tu ještě jedna přednost - nádherně dojemné finále. (20.08.2017)

Suchopárné, šablonovité, dosti nudné. 1) Překvapilo mě množství účinkujících. Z filmu jsem měl pocit komorního snímku a přitom titulky uvádějí přes 200 herců. 2) Laaksonenovy kresby byly a jsou velice oblíbené a staly se předlohou mnoha porno filmům. Dodnes patří k vysoce ceněným erotickým materiálům. Hlavní přínos dějinám emancipace homosexuálů (o revoluci bych v této souvislosti fakt nemluvil) je v tom, že Tom of Finland vlastně poprvé prezentoval gaye jako macho typy a nikoli zženštilé růžovoučké vykroucenky. Film ovšem není žádné porno, netěšte se. Ty nejzajímavější detaily jeho prací neuvidíte. 3) Snímku tedy chybí vlastně vše, co kdo může očekávat: nedozvíme se o gayovské emancipaci nic jiného, než že začala. Přitažlivých herců bylo pomálu, erotika žádná. Komu se zachce dramatického příběhu, lásky, boje o uznání, ten má rovněž smůlu. 4) Jednu hvězdičku dávám za to, že snímek vůbec vznikl, a ještě jednu přihodím ze stavovské sounáležitosti. (06.06.2018)

Tady si myslím, že mě víc zaujal neuvěřitelně bizardní a nečekaný osud jednoho finského kreslíře než filmové vyprávění. To je totiž trochu zmatené, jindy zase moc popisné, filmová řeč je tuctová až fádní. Ale příběh za to stojí. Finský vojáček bojující proti SSSR, posléze reklamní kreslíř a po nocích autor fetišistických obrázků z gay komunity, tedy spíš – ze svých divokých fantazií o svalovcích v kůži. Měl svoji představu, nebál se ji nakreslit a svět ji akceptoval. Už je součástí umělecké tvorby, našeho nazírání na svět, ať už o Tomovi víme nebo jsme o něm nikdy neslyšeli. Takový otisk – nejprve do minoritní kultury a poté i do té mainstreamové – to už něco znamená. Dokáže ho jen málokdo. Sice byl trochu přehnaný jeho pocit viny za AIDS, ale i to mohlo být, umělci dokážou být sebestřední. SHRNUTÍ: Kterak se dostat ze škatulky oplzlých obrázků na stránky knih a do galérií. (30.09.2022)