Talíře nad Velkým Malíkovem

Nečekaný výlet Jaromila Jireše do žánru crazy. Velký Malíkov měl být asi něco jako české Zvonokosy, do nichž - neptejte se mě proč - zavítají UFOni (Sobota a Kemr). Vlastimil Brodský je tentokrát mimořádně otravný v roli jakéhosi lidového filosofa, ostatní herci se jen bohapustě ztrapnili a můžou být rádi, že kvůli emigraci Jana Třísky ten film hodně dlouho nikdo neviděl. 0% (03.12.2003)

Přiznávám, že jediný zdejší šedivý (navíc 162 nejhůře hodnocený) film Jaromila Jireše jsem zkrátka musel vidět a tedy ... byla to jízda! Jistě, je to takový ten klasický produkt zhůvěřilé socialistické kinematografie pětiletek, ideologických komisí a dramatických skupin, kdy zkrátka kdosi napíše blbý scénář, který ovšem kdosi jiný zaplatí a tím předurčí k natočení. Pak takový blbý scénář několik let leží a nikdo se k němu nemá, protože je blbý. Jenže už je proplacený a zanesený v plánech na příští pětiletku a tak se to prostě někomu přidělí, pochopitelně někomu, kdo to má polepené a tudíž si nemůže moc vybírat. Ať je rád, že točí, že? Že je to blbé bylo jasné asi všem, takže to zkrátka pojali jako klasickou "chlebovku", na níž se dá něco trhnout. Tu se přizve nějaké to moravské folklórní sdružení, tu se dá vydělat známému sochaři, tu se angažuje zpívající Waldemar Matuška. Navíc ovšem pochopitelně nebyly prachy na "nějaké ty triky" nebo složitou výpravu, co na tom, že točit sci-fi bez triků je asi jako hrát Bethovenovu symfonii na foukací harmoniku... Jireš to kupodivu nevzdal a z toho mála co měl k dispozici (a taky s tím vším, co musel nebo už nemohl měnit) vykřesal až nečekaně zajímavou záležitost, která sice žánrově tak trochu neví čí je (zvláště zpívající Matuška je vážně dost mimo), ale herecky je většinou poměrně slušně zvládnutá, mnohé fóry jsou vážně povedené a především, má to neuvěřitelnou atmosféru místy připomínající hravou poetiku Oldřicha Lipského a jinde zase řekněme Juraje Jakubiska. Navíc se v ději dá najít i cosi, co lze chápat jako skrytou kritiku komunistického režimu. Vždyť právě v reálném socialismu je tak snadné býti "snícím nemakačenkem" a stejně tak bylo pro reálný socialismus typické, že každý tak trochu podváděl a lhal, nikoho to moc nepohoršovalo a dělali to téměř všichni. Rozhodně jsem se nenudil a odpad bych tomu ani omylem nedal. Celkový dojem: 60% (15.05.2011)

Film, který dokonale ztělesňuje šedivění. Smích, láska, pláč, tím vším zde prorůstá jejich křečovitá inverze. Ojedinělé světlé chvilky záhy překryje frustrující grimasa hněvivé radosti a euforického vzteku. Svět stvořený z muzeální secese parkovních kulis, maloměstského hybridu a venkovských ozvěn nemůže být obydlen nikým jiným než mikroorganismy, jejichž kultura je jen snem o tom, že jsou něčím vyšším než barevným tónem pokrývajícím tvary zeměkoule. Smutný omyl vytrvalé pozemské plísně. (01.07.2011)

Velký Malíkov byla malebná vesnička, která si žila vcelku poklidným a obyčejným životem než někoho bláhového napadlo narvat sem ufouny. Klidně bych se obešla bez nich. Stejně tu byli jaksi do počtu, nic proti panu Kemrovi. Alespoň, že herecké obsazení se skládá z tehdejších hereckých bardů, i když každá postava byla svým způsobem nějak bláznivá. Právě za obsazení dávám jednu hvězdičku. Jinak celkový dojem z filmu je slovy nevyjádřitelný, protože šlo i čirou hrůzu. (11.04.2011)

... aneb Jaromil Jireš pod vlivem LSD. (A scenáristka Mária Rudlovčáková nejspíš taky.) Nefunguje tu ani nejelementárnější filmařské řemeslo. V mnoha případech i taková samozřejmost, jakou by měla být střihová návaznost dvou po sobě jdoucích záběrů, je na sotva amatérské úrovni. A určitě to není vina Josefa Valušiaka, jednoho z nejlepších českých střihačů všech dob. Jeho a pak ještě hudebního skladatele Zdeňka Lišky, který taky nemohl ani při sebevětší snaze nic zachránit, je mi líto nejvíc. Ale abych jen nekritizoval, mám tu dvě pochvaly: 1) pro výrobce filmové suroviny, které ani po téměř čtyřiceti letech nevybledly barvy; a 2) pro bernardýna Honzu, který jako jediný ze všech herců podal přirozený výkon. Jinak ale film předčil všechna moje očekávání. Ta nejhorší, samozřejmě. (08.06.2013)