Postava k podpírání

Celkem dobré podobenství o zmatené byrokracii v době komunismu. Celou stopáží (která je dost příjemná a krátká) se tím filmem nese taková zvláštní atmosféra, už jenom tím občasným zasekáváním konců scén nebo když na konci scény ani není dořečené to poslední slovo. A z té závěrečné KÁZNĚ mě až zamrazilo. Možná to je ještě hlubší, než myslím, každopádně podobenství to je dobré. 4* (03.08.2019)

Tři hvězdy - adekvátní hodnocení pro tento sice zajímavě natočený, však z dějového hlediska naprosto praštěný snímek. Ano, je to umění, krásná abstrakce, však já nepatřím mezi lidi, kteří při sledování podobných experimentů mají pořebu plesat. Já nejsem z těch, kdo dostanou orgasmus při pohledu na zazděné okno. Tu paralelu s komunismem tam nevidím, já v té době nežil. Pointu jsem nepochopil. Ještě, že to bylo tak krátké! Možná na mě jenom trochu zapůsobil určitý product placement. Jdu si půjčit kočku. (31.01.2015)

Pavel Juráček byl zkrátka vizionář a unikátní osobnost. Jeho prvotina Postava k podpírání je plná absurdních situací a narážek na nejen tehdejší komunistický režim (jeho alegorické podobenství platí v jakékoliv době). Ve stejný den jsem četl i literární scénář (který se liší jen nepatrnými detaily oproti filmu) a poté si pustil film, který navíc obsahuje i vynikající hudbu Williama Bukovýho. Pavel Juráček měl velice osobitý a autorský styl psaní i natáčení, které potom naplno zúročil ve svém geniálním díle Případ pro začínajícího kata. (23.03.2016)

Predstavte si, že si niečo požičiate na určitý čas. Za nevrátenie veci načas hrozia pokuty. Zrazu ale možnosť vrátiť požičané zanikne, ostane len hrozba stále narastajúcich sankcií. Snaha o nápravu tohto stavu končí v preplnených čakárňach. Stiesnene pôsobia chodby všetkých inštitúcií určených pre ľudské dobro a spravodlivosť. Architektúrou, atmosférou i osadenstvom pôsobia skôr ako psychologické mučiarne. Zdĺhavé vybavovanie vedie iba k ďalšiemu telefónu, vyzváňaniu. Rezignácia končí jalovým filozofovaním pri pive a krížovke. Z bývalých známych, čo získali "postavenie" v hierarchii sa obratom ruky stali vysoko postavené persóny, čo si Vás už príliš nepamätajú. Podnetná alegorická úvaha, zobrazujúca už vstupné právo ako niečo systémovo choré, založené na ponímaní živého zvieraťa ako veci, s ktorou je možné v podstate ľubovoľne výchovne nakladať, pričom stačí, že sa vráti živé. Vynikajúci úvod čiastočne otupí hluchšia časť blúdenia chodbami, až príliš verne zobrazujúca otravnosť vybavovania úradných záležitostí. Až tak verne, že stredometrážny film sa miestami stáva rovnako otravným ako návšteva inštitúcie, v ktorej treba vybaviť nejaký papier opatrený pečiatkou. (10.04.2014)

Z Postavy k podpírání jsem měl dojem, že čtu rekonstruovaný deník, který kdosi polil a pak slepené stránky co nejopatrněji roztrhal. Zbylo mnoho, samé otázky… (A pak jsem si říkal, nebyl-li to snad deník Juráčkův…) „Nejde mi to. Píšu a mám pocit, že křísím mrtvolu. A je mi líto zahodit tento poslední sešit.“ (18.10.2015)