Duhová kulička

O něco slabší Kachyňa než ho běžně známe. Chybí tu dramatičnost příběhu, který je u něj zvykem. Na druhou stranu je tento film ještě lidštější než jakýkoliv jiný. Tentokrát v příběhu starého dědy žijícího na vesnici, který se chvílemi chová jako malý kluk. O to více se doplňuje se svým vnukem, který vyrůstá ve městě a přijede za ním na prázdniny. Celý film kazí jen nevýrazní herci s výjimkou Lubora Tokoše, který naopak podal vynikající výkon a film stojí převážně na něm. [1586. hodnocení, 59. komentář, 78%] (10.03.2019)

Poetický film nejvíce připomínající vyprávění Oty Pavla. Přiznám se, že mě i po těch dlouhých letech, co jsem ho naposledy viděl, opět rozesmál i dojal. Lyrickoepický snímek s baladickým nádechem o životě a smrti, o pití života plnými doušky, o jiných světech, které máme na dosah...stačí se jen správně dívat. Stejně jako u Pavla i zde, když je smutku příliš, přijde humor (proto snad i Kachyňa natočil podle něj jedny z nejkrásnějších filmů ve své úžasné filmografii). A pak ty víly! Kachyňa dokázal jako málokdo zacházet s nahotou tak přirozeně, že u něj nikdy nebyla vulgární, ale naopak výsostně estetická. Kouzelný Tokoš představuje dědečka, kterého by nejspíš bral každý kluk. Dědečka, co je jednou nohou ve vzpomínkách, avšak tou druhou...v bezstarostném dětství. Tyhle filmy se u nás momentálně netočí, protože asi budou málo in. Jsou totiž příliš lidské. (25.08.2013)

Diela Karla Kachyňu mám rád a každý dosiaľ nevidený film sledujem s veľkými očakávaniami. Nie inak tomu bolo aj pri televíznej Duhové kuličce. Nesklamala ma, pretože Kachyňove filmy nesklamávajú, ale k jeho vrcholným dielam ju nepriradím. Bola tam poetika, bol tam kontrast mestského a vidieckeho, mladého a starého, pragmatickosti a snívania, ale v niektorých momentoch som cítil viac snaženia, ako spontánnosti a prirodzenosti. Herci boli síce neopozeraní, ale tiež aj málo výrazní. Takže celkovo spokojnosť, i keď tentoraz bez prílišného nadšenia. (20.09.2013)

Laskavý humor vynikajícího režiséra a vypravěče Karla Kachyni. Úchavatný herecký výkon Lubora Tokoše. Jeho dědeček je uvěřitelný, laskavý, vnímající, ale především lidský. Takových dědečků kolem nás je hodně, ale často je nevnímáme, bereme je jako samozřejmost a často nejsme schopni je docenit. O to víc je snímek poutavý a čiší z něj pohoda, kdy i všední den je svátkem díky takovým lidem, jako je dědeček Tokoš. (04.03.2012)

Kachyňa jak ho miluji - poetické vyprávění prodchnuté silným smutkem, jaký zná jen svět dětství. Na televizní film a jednoduchý příběh se Kachyňovi skutečně podařilo vytvořit působivou atmosféru, celou škálu emocí, vícevrstevnou a nemoralizující výpověď o vztahu mládí a stáří. A decentní dětská erotika vrcholící scénou u rybníka je skutečně neopakovatelný zážitek. (13.07.2012)