Malá mořská víla

50% — Pokud jsem dobře koukal, je to jediná pohádka ve filmografii Karla Kachyni. Řekl bych, že dobře odráží duch předlohy H. Ch. Andersena a tím pádem je nutně ponurá. Chvílemi mi přišla až příliš rozvláčná (scény z oslav na „dvoře“ mořského krále) a tragický konec samozřejmě koresponduje s předlohou a má logiku, ale kvůli tomu nebude patřit mezi ty nejoblíbenější pohádky. Trochu bych ji atmosférou srovnal s pohádkou J. Valáška Tři zlaté vlasy děda Vševěda, která ale na mě působila o mnoho více depresívním dojmem (a teď koukám, že hudbu v obou případech složil Zdeněk Liška). (10.10.2017)

Pohádkový příběh na motivy H.CH.Andersena, který je spíše určen dospělým, než dětskému publiku. Mě bohužel nenadchly kostýmy ani výtvarná stránka, která mi připadala hodně divná a nepovedená. Samozřejmě je to věc vkusu, ale tohle mě prostě nebralo. Naopak jsem nemohl spustit oči z překrásné Miroslavy Šafránkové, která když se vždy objevila, srdce mi zaplesalo nad tou nádherou. Opravdu nadpozemsky nádherná andělská tvářička. Za tu rozhodně hvězda navíc, druhá hvězda za výbornou hudbu pana mistra Zdeňka Lišky a třetí hvězdu za režii Karla Kachyni. Kvůli těmto zmíněným osobám se na Malou mořskou vílu podívám rád znovu. (21.11.2012)

Když pominu skvělé Kachyňovo řemeslo a genius loci Prachovských skal, které tomuto filmu dodávají zvláštní magii, co si na téhle adaptaci cením nejvíce, je jedinečná hudba Zdeňka Lišky. Místama mohutně burácivá, místama krutě osudová a pak náhle přechází do citlivých niterných pasáží, kdy prim hraje půvabný nevinný hlas Miroslavy Šafránkové. Liška nejen že byl geniální skladatel, ale svým géniem ovlivňoval i výsledný tvar samotného filmu, jak ostatně vzpomínají mnozí režiséři. Je známo, že často sám přestříhával jednotlivé filmové pasáže, aby jeho muzika, jeho hudební a zvukový záměr perfektně pasoval do příběhu a sledu filmových okének, experimentoval se zvuky, ruchy, dokonce i s elektronikou ranné doby, prostě vytvářel takové sofistikované koláže složené z nádherných harmonií, které záměrně narušoval disharmonickými prvky. A z jeho muziky fakt mrazí, tím příjemným způsobem a pro mě byl Liška nejen nejlepší tuzemský skladatel filmové hudby, jakého jsme kdy měli, ale i jeden z největších hudebních tvůrců 20.století, ač to zní možná troufale. Dokonce to byla tak velká osobnost, že mohl i okatě srát na komunisty a ti na něho byli krátcí, protože s Liškou chtěli pracovat všichni čeští filmoví tvůrci do jednoho. __ PS: Jako obvykle se k našim velikánům co se týče ediční práce v českých končinách chováme macešsky (viz. např. Jiří Trnka, nebo dlouhá léta i Karel Zeman), takže hudba k Malé mořské víle vyšla na vinylu až v Americe. Rozhodně doporučuju si na Spotify najít jeho profil, celý soundtrack k Malé mořské víle je tam k poslechu. (06.04.2023)

Andersenovským melancholickým depresivnostem se celý život instinktivně vyhýbám jako čert kříži a ačkoli o příběhu Malé mořské víly tak nějak odjakživa vím, neměl jsem v úmyslu se s ním někdy v jakékoli formě blíže seznámit. Neobával jsem se ani tak neblahého konce milující rusalky (je to přece mythologon), jako spíš jejího tichého trpitelského hysterismu a dusivého pathosu popelkovsky slaného oceánu. A ejhle! Nevím, zda je to zásluhou Hofmana a Kachyni, či zda tito dva jen dobře posloužili sadistickému autorovi samému, nicméně jejich krásné zpracování legendární pohádky je takové, že jsem v tento příběh (a v rusalčino nemoci-jinak) uvěřil, čehož bych se na stará kolena věru nenadál. Uvěřil přesto, že spojité motivy stojícího pozorujícího "chóru", morální kritiky lidstva (zabíjejí se navzájem atd.) i vtipných hláškek na jeho adresu od těch, kteří jsou jaksi v jiné dimenzi, pospolu zřetelně ukazují na spoluautora Návštěvníků. Dále přesto, že tento film nepatří ke Kachyňovým formálně nejsilnějším (nicméně jeho forma sdostatek zprostředkovává obsah - z detailů viz např. vyvržení z moře, zmíněné zde M-artou, s jejímž komentářem dalekosáhle souhlasím). Naštěstí jediné, co tu výrazněji kazí dojem, není nic významnějšího, než rádoby mohutné modýlky mořských korábů - vhodně narafičená klasická papundeklovo-záclonová kombinace ve studiu by v tomto ohledu posloužila lépe. No a ještě to odhalení maminčina osudu, které sice patřičně završuje velmi působivý motiv její utajené sochy, ale na druhé straně dělá v posledku z jejího důstojného manžela jakožto vášnivého sběratele lidských výtvorů nečekaně směšnou postavu. K jádru věci: Může se zdát, že přijmout stanovené podmínky a s tak vysokým rizikem kvůli chabé naději na lásku člověka - z definice zrádného a sobeckého tvora (a princ, ač šlechetný, veskrze sympatický a nikterak zlý, po celou dobu tuto definici potvrzuje) je hodně špatný kšeft. Jenže vezmeme-li v potaz vílinu vyhlídku na určených tři sta let života, musíme uznat, že to vůbec nebyla pošetilá transakce. Vyprávění si ovšem dává velmi záležet na tom, aby její šance byly co nejmenší, princova zrada co nejnevinnější a přesto co nejzavrženíhodnější, její láska však bezbřehá a až kristovsky důsledná. Jak už to u arciarchetypálních příběhů bývá, lze její volbu a nemožnost-jinak vnímat dvojím způsobem: buď tragicky jako nutně bezútěšný osud skutečné lásky, nebo mýtopoeticky jako vílino zmocnění se vlastní existence a vítězství ve formě dobrovolné oběti pro lásku jiných. Meze překročivší víla nakonec splyne se svým živlem a princ s princeznou jestli neumřeli, šťastně žijí ve své čisté osudové lásce dodnes - dobrý konec, jak už to v pohádkách bývá. "...každý krok tě bude bolet, jako bys šlapala na ostrý nůž." -"Chci to!" (07.04.2015)

Opravdu hodně zvláštní pohádka. V dětství se mi to nelíbilo, a když jsem teď dostal chuť si to osvěžit, tak mě to neoslovilo ani teď. Ty šílené paruky a kostýmy podmořských postav, jakož celé to evokování podmořského světa a Liškova hudba, to vše mi přišlo jako strašný bizar (včetně těch podivných dialogů, v nichž si mořské bytosti nepochopitelně cynicky - vždyť je to pohádka, panebože! - utahují z lidí), navíc to působí i silně nízkorozpočtově, a - pro člověka obeznámeného s těmi lokacemi - i nevěrohodně, prostě jako přehlídka herců navlečených ve směšných v kostýmech a pohybujících se mezi Prachovskými skalami. Vadí mi tam i ta krutost, kdy král všech moří (btw. tehdy 57 letý Lukavský zde v této roli působí spíš jako dědeček tehdy 18 leté Šafránkové, než její otec) v podstatě pro zábavu potápí lodi a topí lidi jako koťata, aby jeho nezbedné dcerunky měly veteš na hraní z potopených vraků, stejně jako mi přijde hrozné, jak to dopadne se samotnou mořskou vílou (u které mě btw. překvapuje, že ve filmu nemá jméno a všichni ji oslovují jako "malou mořskou vílu"), která chuděra nechtěla víc, než poznat trochu lásky, a už jenom představa, že každý krok bolí jako bodnutí nožem do nohy (a víla si v jednu chvíli skutečně chladí krvácející nohy ve vodě!), mi přijde jako peklo na zemi, nemluvě o tom, jak to s ní v závěru dopadne. Ten film je prostě strašná depka, a podobně jako jsem už jako dítě neměl rád pohádky, kde hlavní postava oněmí, tak si i dnes prostě myslím, že Kachyňa to trochu přepísk, a pro děti to moc nebude, ale problém je nejspíš už v samotném Andersenovi, který mě nikdy neoslovil, a cestu si k němu už asi nenajdu (i když nikdy neříkej nikdy). (05.01.2022)