Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Vodník

3/3 Přepis české detektivky Ještě není konec Michala Sýkory z cyklu Detektivové od Nejsvětější trojice. Vyšetřující Marie Výrová (extrémně pasivní Klára Melíšková v hlavní roli) se zabývá případem z konce 80. let, křivdami jedné velké rodiny a dává si skutečně na čas. Zápletka, která by dřív sotva stačila na jednu hodinovou inscenaci, má v současném stylu ČT přes tři hodiny. Dílčí výkony některých sice vyloženě špatné nejsou (hodně roztomilá je Marika Procházková), ale sledovat slepé větve promlčené vraždy celé tři díly je skutečně moc. Navíc pointa je samozřejmě přepálená a v kontextu příliš smysl nedává. Ale ve výsledku patří právě tahle krimi zřejmě k těm, které konzervativní divák rád vidí, protože si díky nim poslechne konzervativní názory, připomene éru perestrojky, znovu se setká se svými oblíbenými televizními tvářemi a tím to pro něj hasne. Protože jak jinak si chcete obhájit vedlejší zápletku postavenou na manipulaci ze strany vysoké funkcionářky KSČ, podloženou dodatečným příběhem z doby porevoluční, kdy se tato kovaná komunistka pomátla z proběhlých změn? A to nemluvím o vykreslení lesbické postavy samozřejmě jako zásadně negativní. Spíš než kvalita, je Vodník totální klišé. (14.12.2023)

Odbornější, byt teoreticky hravá-provokativní, kritika na stránkách Filmu a doby ZDE. Komentář po projekci na Febiofestu jako memento doby: Poslední dny jsem byl v Praze, kde je mnoho smutku, osudů, které člověka dovádí k pláči. Bezdomovci, lidé pouze o berlích... zrzci, Zibura; jednoduše lidská tragédie v kostce. Potěšil mě však VODNÍK, třídílná minisérie patřící k cyklu Detektivů od Nejsvětější trojice. Viktor Tauš jako režisér by argumentoval, že zatímco pro Modré stíny byl určující vztah člověka a architektury, protože ta byla zároveň navázána na významovou strukturu, u Vodníka má být ústředním principem vykořeněnost. Vykořeněnost se skutečně dá obhájit, a to především na rovině stylu: kontrastní kombinace distancovaného rámování často přes různé odrazového plochy a velmi fyzických detailů; expresivní herectví v minulosti a naopak tlumené v současnosti; umělecky motivované svícení významotvorně pracující se zelenou a červenou přesahující z minulé časové roviny do současné; práce se zvukem v první epizodě a s tichem jakožto parametrem ve třetí atd._____ Osobně mi minisérie přijde fascinující z hlediska práce s temporalitou, která dílo sceluje a rozrušuje na všech úrovních (vyprávění, stylu i významu), zatímco ona vykořeněnost pouze v případě stylu. První část používá ruchy prostředí jako parametry, které prostupují všemi časovými liniemi (představte si kyvadlovou pasáž z Modrých stínů, či ono hučení při znásilnění z Fincherových Mužů, kteří nenávidí ženy, nataženou na a variovanou po celou epizodu); druhá část směřuje ústřední otázku na záhadu z minulosti a je rámována odlišnými perspektivami s jiným vnímáním času; třetí část rozevírá časové rámce, následně je kondenzuje a poté propojuje dvě roviny. Zároveň je ona časovost pokaždé filmařsky pojata jinak, od přerývanosti v prvním dílu, klasické návaznosti v druhém, retardaci a kondenzaci ve třetím. _____ Esteticky je to famózní, byť druhá část je slabší než první a třetí, ale obávám se, že to nebude divácky přijímáno dvakrát dobře. Na rozdíl od konvenčních detektivek nejde o to, kdo zločin spáchal, protože podstatná je časová rekonstrukce (a posléze i prostorová) dění v konkrétní den. Na rozdíl od ambiciózních detektivek nejde o sociologickou sondu, ani o významově zatěžkané vyrovnávání se s komunistickou minulosti a převlékáním kabátů za kapitalismu, protože společenské jízlivosti jsou podřízeny rodinným dramatům a dávným traumatům a/či křivdám. Pro mě je ovšem vše výše zmíněné a i to neuvedené důvodem, proč VODNÍKa považuji za nejlepší tuzemskou audiovizi na pokračování. (31.03.2019)

Věřím, že původní námět mohl být i silný. Škoda, že zpracování vypadá, jako by se ho v českých reáliích chopil na dálku po Skypu Jodorowského netalentovaný a líný syn po rozpadu osobnosti, komunikující se štábem pomocí google translatoru a instagramu, a bez rozpočtu, kromě drobných za Olomouc a architekts bizár placement. Alespoň někteří herci to fakt neměli celé odehrát ve stejných hadrech, a tak dál. (21.04.2019)

Natočeno na vysoké úrovni, zahráno na vysoké úrovni, zkrátka podobný umělecký styl tady dnes ze současných režisérů nikdo nemá. A chápu, že mnohým divákům můžou časté flashbacky, nestandardní kamera a rušivé zvuky vadit (i já sama jsem měla k shaky cam v prvním a k "hučení" pod dialogy v druhém díle výhrady), ale je třeba mít na paměti, že film je umění a dokonce i česká detektivka se může stát uměním. Taušův styl byl osvěžující a rozhodně dodal minisérii Vodník na hloubce a na zajímavosti. Chybu ale vidím v občasné roztahanosti, ať už vinou nadužívání uměleckých prvků (časté vracení se k jednomu a tomutéž flashbacku, příliš dlouhé kroužení kamery kolem zamyšlených postav), nebo vinou některých zbytečných scén (např. všudypřítomné schůzky s penzistou Viktorem u rybníka, nebo oslava na policii v posledním díle). A další chybu vidím v předloze. SPOILER! Vrah "z venku" (náhodný, uprchlý kriminálník, blázen atd.) je pro spisovatele celkem levná berlička. KONEC SPOILERU I přesto je ale televizní minisérie Vodník na české poměry nadprůměrným dílem a skýtá více filmařského umění, než drtivá většina tuzemské současné celovečerní tvorby dohromady. (14.04.2019)

Neříkám, že jde o nějaký přelom v kinematografii, to ne, ale nadšený docela jsem. Konečně někdo zase zjistil, že film může mít více vrstev, skryté významy, prostor k přemýšlení. Kamera může někomu vadit, pro mne to bylo rozhodně příjemná změna. Herci navíc hrají party, které fakt nejsou na jejich tělo (Neužil, Procházková, Krobotová atd.) Rozpracované vedlejší role a vazby mezi nimi. Dialogy. Vlastně je úplně jedno o čem to je a jak to dopadne. Ta forma je už sama o sobě super. Takže za mne 85% (07.06.2019)