Teheránske tabu

On ten film je nejsilnější v takových drobnostech, jedna věta, záběr. Příběhy, které mají jasnou společnou pointu celého filmu. Člověku někdy až hlava nebere, že žena musí mít souhlas manžela na práci, jinej svět prostě, ale mně není příjemný. Nechci aby to vyznělo směrem k Iránu jen negativně, například jeden detail filmu je záběr na oddělené metro žen od mužů, tohle podle toho co jsem slyšel zrovna ženy v Teheránu kvitují a určitě nejedna česká holka zažila jak v metru kde bylo tak volno, že by si mohli nastoupit všichni zaměstnanci Agrofertu se na ní lepil nějakej slizoun což holkám v Teheránu nehrozí. Nechci tady dělat advokáta režimu, který se neslučuje s ničím v co věřím a vyznění filmu jsem vnímal velmi silně, jen prostě my jsme pitomej národ a hned máme ve všem jasno a na všechno škatulku. Škoda, že vyprávění v první části působilo nepřehledně a až po delší chvíli to začalo zapadat, takže pokud chceš sílu, musíš mít s filmem trpělivost, ale dám čtyři i když bych si přál aby film vidělo především iránské publikum. (06.06.2018)

Zábavnější, než jsem čekal. Animace je super a dává tomu punc zajmavosti. Počáteční rozladěnost, že nevím kdo je kdo rychle opadla a já si nerušeně užíval děj, na kterém mě potěšilo, že se nejedná o tradiční povídkový film, ale o celistvý příběh. Vyznění je celkem jasné. V Íránu žít nechcete, ale zase tam maj signál v metru. (24.07.2018)

Tři ženy ztracené ve velkoměstě, světě mužů a islámských pravidlech. Tři hrdinky řešící každodenně jak přežít v životě, který si nevybraly. Ali Soozandeh se však nesnaží z těchto žen dělat nereálné superpostavy, které jdou až za hranice uvěřitelného a naopak nechává diváka sledovat starosti každodenního významu - jak žít jako svobodná matka, zda lze uniknout z okovů reality manželovy rodiny a jestli je vůbec možné vůbec uniknout z tohoto světa jinak než skokem z nejvyššího patra svého domu. Mužský svět se pak v kontrastu jeví jako mnohem zábavnější a zajímavější, i když i v něm, slovy jednoho z hrdinů, "tě můžou pověsit pro nic za nic". V té vší krutosti však Soozandeh spolu s postavami nachází také střípky humoru, ať už při cestě dvou mladých mediků pro "novou" panenskou blánu, nebo provokativním telefonátu mladému domovníkovi. Ten však také nezůstává bez následků. A právě v tomto jemném humoru uprostřed zvrácenosti společnosti je největší síla jednotlivých hrdinů i filmu samotného. Spolu s tím nepřestává fascinovat rotoskopie, ač se můžeme bavit, jak moc nezbytná konkrétně pro tento film byla. Nakonec tak tedy jediné, co lze snímku vytknout, je zbytečnost snahy dostat postavu malého syna jedné z hrdinek do popředí snímku a snad i určitá přehnanost krutosti dnešního Teheránu. (23.07.2018)

Tehran Taboo je vskutku fascinujúcim filmom. Rotoskopická animácia v tomto filme je vynikajúca a skutočne robí maximum preto, aby dokázala pridať atmosféru. Musím povedať, že asi všetky postavy vo filme mi prišli zaujímavé. A čím viac sa toho odhaľovalo, o to viac desivé to na konci celé bolo. Môžem povedať, že osobne príbeh mladej Donye je na konci čímsi absolútne tragickým. A vôbec som ani nepremýšľal nad tým, že by to tam mohlo smerovať. Elias je skvelý hrdina a to nepovie ani slovo. A jeho "balóniky" sú dobré. To ma bavilo. Sara je podľa mňa asi najlepšou postavou celého filmu. Jej príbeh je silný, jej osobnosť je očarujúca a musím povedať, že mi jej bolo úprimne ľúto. Keď to človek uvidí, tak pochopí. Možno by bol film zaujímavejší, keby bol hraný a natočený v Teheráne, no je mi úplne jasné, prečo sa to tak nespravilo. To by si tvorcovia poriadne vypili. Jediný vážnejší problém s filmom čo mám je jeho tempo. Miestami mám pocit, že trošku skáče a snaží sa tam toho dať strašne moc. A hoci je to všetko čo sa deje zaujímavé, tak miestami som bol viac zvedavý, kedy sa vrátime k niečomu inému. Celkovo som spokojný. Super animácie, dobré postavy a okrem toho aj vynikajúca hudba. Ak máte radi tvrdé filmy, ktoré sa na nič nehrajú a nebránia sa ukázať čokoľvek, tak si myslím, že v tom bude ešte aj nejaká tá kultúra pre vás navyše. Čeknite si ho a uvidíte sami. Hodnotenie: B+ (04.12.2018)

Trefa do černého. Neoddiskutovatelně nejsilnější zážitek z Febiofestu 2018. Výborně sladěný obsah i neotřelá forma. Tohle zobrazení mladé generace Íránců zbavených jakékoli iluze o poměrech ve společnosti a jejich každodenní střetávání s pokrytectvím a zkažeností svého okolí se ajatoláhům určitě líbit nebude. Na prvotinu jde o překvapivě vyzrálou věc, z filmu je znát, že pro zúčastněné nešlo o běžný projekt nebo dokonce zakázku, ale že to byla osobní záležitost, do které chtěli vložit to nejlepší. Protože Teherán tabu vznikl v zahraničí, nemusí dělat kompromisy, opatrně našlapovat a pouze naznačovat tam, kde by člověk nejraději křičel hněvem. Snímek s jízlivým sarkasmem líčí, co se skrývá za fasádou oficiální silně konzervativní náboženské morálky. Musím ale varovat - nečekejte komedii. Je to vlastně hořké depresivní vyprávění o lidech, kteří jsou lapeni do pasti předsudků, tradic a restriktivních pravidel natolik, že se v ní cítí nešťastní, a v nejlepším případě volí cestu úniku z toho, co považují za vězení. Celkový dojem: 95 %. (20.03.2018)