Réžia:
Jiří KrejčíkKamera:
Viktor RůžičkaHrajú:
Július Satinský, Nina Divíšková, Pavel Zedníček, Zora Rozsypalová, Yvetta Kornová, Magdalena Reifová, Ivan Vyskočil, Jana Marková, Radka Stupková (viac)Obsahy(1)
Poctivý a trochu naivní ředitel estrádní agentury Jožin Petránek zasedá v kvalifikační komisi, která posuzuje baviče a artisty všeho druhu. Muž tvrdě odmítá jakoukoliv protekci. Jenže v práci i doma ho kvůli tomu čekají jen samé potíže. Odmítnutí "umělci" protestují, Jožinova manželka Anna by zase ráda do showbyznysu prosadila dceru své kamarádky. Ke všemu začne Jožina svádět jeho nová sekretářka Zuzana. Petránek nakonec podlehne francouzské šansoniérce Madelaine. Jenže Zuzana zavolá paní Petránkové a ta vyžene manžela od stolu i od lože. Jožin posléze přijde o funkci ředitele a stane se řadovým estrádním náborářem. Teď pro něj teprve začíná ten pravý estrádní humbuk... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (78)
Krejčíkova tragikomická satira na námět Romana Ráže je na 80. léta brilantně natočená a sestříhaná.Vedle titulního Julia Satinského je excelentní dr. Ivan Vyskočil a jeho squdra (dívka hrající Satínského sekretářku je přímo k sežrání). Bohužel manýry a zvyky, které tvrdě satiricky (ne lehce humorně) Krejčík ukazuje, nevymizely a bují stále (nejen v zábavním průmyslu). Podstatná je podle mě ovšem linie antiženská - Satínského drtí a zklamou všechny ženské postavy (nejen jeho příšerná manželka představovaná Ninou Divíškovou), v tom se mi jeví jako polemický k dílům Věry Chytilové, jejíž styl může Prodavač humoru připomínat. ()
Film se tváří, zejména ze začátku, jako české béčko, ale jen do té doby, než člověk překoná odpor a zakouká se do něj. Je v něm spousta skrytých metafor a absurdit doby a divím se, že Jiřímu Krejčíkovi, už tak v klatbě režimu, něco takového prošlo. Střih je famózní a podíváme-li se na výčet Miroslava Hájka, pochopíme proč. Pokleslost kultury tehdejších estrádních agentur je servírována přece jenom s trochou nadsázky, kdežto pokleslost megaestrád na Nově je nám servírována o dvacet let později zcela bez nadsázky! ()
Jiří Krejčík ve svém posledním barrandovském celovečeráku na soudruhy vyplázl jazyk a dal jim to totálně sežrat. Prej kultura a lidi to chtěj. Satinský, Divíšková, Vyskočil a Zedníček jsou absolutně skvostní. Posledních dvacet minut je špička a důkaz, že vykašlat se na normalizační kompromisy mělo smysl, i když jste dobře věděli, že si na vás ti nekompetentní idioti zchladí žáhu. Genialita. ()
Nahlédnutí příprav 'humoru na zakázku' se snaží vystinout atmosféru socialistické zábavy, dalo by se ale přenést i na mnohé dnešní estrády. Od začátku budete trpět - šílenou hudbou, neschopnými zpěváky, trapnými tanečními čísly, nakrucujícími se zpěvačkami a slizkými pány v oblecích. Všude samá korupce, boj o lepší pozice a absurdní chování okolí. Zároveň vám ale bude jasné PROČ trpíte, že právě tohle je účel toho filmu, aby nějak zapůsobil, abychom si uvědomili, že právě tohle sleduje většina národa po práci s přihlouplým úsměvem na rtech. ()
60% — Zajímavá sonda do zákulisí socialistické kulturní agentury a tehdejšího zábavního byznysu vůbec. Geniální ztvárnění šmíry nejhrubšího zrna v podání dr. Ivana Vyskočila, jeho „Ane, ane, ane, ane, anekdoty, ty má každý rád, ane, ane, ane, ane, anekdoty dovedou rozesmát“ vycházejí z reálného základu (heslo: Štuchal). ()
Galéria (2)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (8)
- Film bol natáčaný v Mikulove a obci Brtnice. (dyfur)
- Písnička, která hraje v 60. minutě, je „Můj Koníček“ od Pražského výběru. (Duoscop)
- Jaroslav Mareš mluví ve filmu plynně francouzsky. Využil své znalosti jazyka, když strávil část mládí ve Francii, kde pracoval jeho otec. Po návratu měl dokonce problémy s češtinou. (rakovnik)
Reklama