Vražda ing. Čerta

Silné, sevřené ztvárnění až absurdně šťastného nápadu, stejně burleskní jako rafinovaně, cizelovaně jinotajné... Kabaretní anekdota i svérázná sonda do psychologie osamělé, zaopatřené ženy, se vší ironií i dojímavostí, silou i zranitelností, prohnaností i bezmocí, ovšem vyjádřeno a servírováno autorsky, originálně, expresivně. lstivě a s důvtipem, zkrátka navýsost po žensku. Křehkost se tu snoubí s rázností, prozaičnost s fantasknem, téma samoty a opuštěnosti nezapadne, ale je na něj zřeno právě jako na dané východisko, a to okem komicky mžourajícím, ladně se přimhuřujícím i pronikavě a nesmlouvavě observujícím. *** Plus: pro mě jednoznačně první film z toho mála - byť zdaleka ne první, u něhož je patrné, že se o to pokouší -, kde je Jiřina Bohdalová s úspěchem předvedena jako skutečně krásná žena velkého světa, byť už odkvétající, snesla by ještě v této době bez uzardění srovnání se stárnoucí Bridgite Bardotovou: "Haló, Bohouši, někdo ohlodal v celém bytě nožky od nábytku. Jako by tu měli nory nějací cizopasní hlodavci, nenasytní, žraví, nestoudní. Co si mám počít? Jak mám přimět jakéhokoli řemeslníka, aby vykonal tak... tak podivnou opravu? Zvlášť v dnešních časech, kdy lidem tak zjemnělo nervstvo?" *~ (24.07.2014)

Pohybuji se někde mezi pohledem A (sportovec) a pohledem B (NinadeL). S respektem jsem sledoval přehnaně osobité vyjádření ženské oddanosti, tedy, až po určitou mez a mužské egoistické nenasytnosti, kterou nezastaví nic. Nic? Pytel hrozinek je lepší než nejkvalitnější hašiš. Ale to už jsem příliš zabrousil do Krumbachovského údolí. Krásný design interiéru je skvělým odrazem vskutku originálně osobitého pojetí, což rozhodně pokládám za velké plus. Ovšem krásně naaranžované údolí nakonec přinese, sice velmi dobře, ale přece jen obyčejně posekaný trávník. Úsměvná konverzačka plná jídla ve mně probudila hlad, ale ne nadprůměrný zájem, i když jako další plus připisuji filmu podobně laděné pozitivum - Ester se podařilo v Jiřince probudit sex appeal. Rozhodně lepší tři. (05.12.2014)

Muži a ženy jsou dva různé živočišné druhy. Ester Krumbachová to chtěla říci po svém. Ryze autorská filmová hříčka, která je vnitřně rozdělena na dvě trochu nesourodé poloviny - v první Krumbachová pracuje spíše se satirickým nadhledem a přivádí na scénu dvě protiznačné figurky, symbolizující nekompatibilní svět mužů a žen. On, tak ryze český machistický obžera (který dává vzpomenout na své obžerské závody s bernardýnem Bohoušem), a Ona, zoufale tragická pro vidinu sňatku submisivní hospodyňka, jejíž svět leží mezi kuchyní a šatníkem. Mezi tím vším poletují okázale vyprázdněné citáty a jména filosofů a psychoanalytiků. Potud vynikající zábava a mistrné herecké etudy obou hereckých legend. Pak ovšem výše popsané přeroste do půle druhé, půle autorského filmu, v němž ovšem manýrismus a tlak na přesunutí filmu do symbolických rovin vymýtí všechny dosavadní klady a zbude jen těžko dešifrovatelná změť čehosi. Škoda. Smutná, byť rozverná, surreálná tečka za tzv. Českou novou vlnou... (13.05.2012)

Když nic, tak vzhledem k tomu v jakém prostředí Krumbachová tvořila, tenhle film naznačuje, že všichni ti báječní muži od Čs. nové vlny nebyli v soukromí taky žádný výrazný morální stavidla. V zásadě je to celovečerní převedení tohoto dialogu z Before Midnight, vytaženého do extrému typicky chytilovskou nadsázkou. Že to ale v této podobě patří celé do divadla se asi shodneme všichni ne? (13.05.2024)

Na film jsem narazil náhodou na programu CSFilm v nedělní večerní hodiny a po shlédnutí prvních pár minut jsem se již nemohl odpoutat od TV. Velmi zajímavě pojatá komorní tragikomedie o vztahu muže a ženy, která v některých scénách přechází až do poctivého surrealismu. Výborné expresivní herecké výkony Bohdalové a Menšíka jsou zarámovány zajímavým vizuálním zpracováním. (18.05.2009)