Barry Lyndon

Nemám ráda kostýmní dramata, pokud už to musí být, tak snad jedině z francouzských nebo českých dějin. Jenže Kubrick se vytasil s takovou režií, že jeho práce prostě nemůže nechat žádného filmového fanouška chladným, i kdyby ho tisíckrát britská historie nezajímala. Tak precizně promyšlený každý záběr se hned tak nevidí. Přesto, že s příběhem nejsem příliš kompatibilní, vlastně vypočítavému Barrymu přeju jeho konec. Technicky je film naprosto mimořádný. A mimochodem, kdo mi vysvětlí, jak Kubrick udělal v době bez počítačových triků tu amputovanou nohu, když se její majitel posunuje na posteli a při odchodu ke kočáru je snímán ze všech stran? (14.09.2020)

Nevýslovný zážitek, jakému se v mém životě diváka vyrovná snad jen Fanny a Alexandr z kouzelnické dílny mistra Bergmana. Zejména po vizuální stránce se jedná o jeden dlouhý nadčasový orgasmus, místy až obsesivně ornamentální (přesně v návaznosti na dobu, kdy se příběh odehrává), jinak naopak venkovsky prostý a přirozený... Barry Lyndon, to je ztělesnění evropské školy filmového vypravěčství... povšimněte si mistrovství, s jakým Kubrick využívá hlasu vypravěče pro epické zkratky, lehký sarkasmus, způsob, jakým vypravěč manipuluje s divákovým nahlížením na příběh. Od úvodního lehkého vtipu a rozverných pasáží až k předpovězení tragického závěru. Přesně podle nálady se mění hudba – od skočných irských lidovek, přes britské marše, až po osudové smyčce a tympány. Příběh Barryho Lyndona je příběhem jednoho úžasného lidského osudu, příběhem člověka, který se vždy snažil probíjet, jak nejlépe dovedl. Jeho "protloukání" plné úskoků, malých lží, podvodů, přetvářek a samozřejmě také lásky vede k tragické katarzi. Kubrick zvolil pomalé tempo, které je typické pro filmovou "ságu" života. Onu pomalost tady mnozí zmiňují jako zápor; ale ona není záporem, nýbrž charakteristickou vlastností snímku. Zbožňuju tuhle pomalost, procítěnost, poctivost filmařiny. Barry Lyndon je z ní stvořen, stejně jako je stvořen ze strhujícího výkonu Ryana O´Neala. Prožít lidský život v jedné roli, to je umění hodné mistra. Tahle výpravná epopej má v důsledku nejen neobyčejný a neopakovatelný vizuální magnetismus, ale je neobyčejně silná i příběhově. Jen je nutné jít jí trochu naproti a pak už se jen nechat unášet tou zvláštní laskavostí a magií nádherných pohyblivých obrázků. Barry Lyndon je prozatím to nejlepší, co jsem od Kubricka viděl. Je to film konzervativní v tom nejlepším slova smyslu. Nadčasový skvost. (05.10.2004)

93% - Barry Lyndon je zatraceně dlouhý film, a po celou dobu jeho trvání má stále o čem vyprávět. Miluji Kubrickovu schopnost zachytit kamerou prostor. Na mnoha místech jsem u tohoto filmu užasle zíral, co se všechno do kamery vejde. Děj má fakt spád, a jeho rozdělení na dvě části s přestávkou jsem ignoroval. Vše je jedna linie, kterou člověk pozorně sleduje od začátku do konce. Herecké výkony jsou skvostné. Ryan O´Neal dokázal přesvědčivě předvést vývoj osobnosti během jejího života. Vývoj tak nenápadný, a přece jsem si na konci filmu vzpoměl, jak na mě působil Redmond Barry na začátku... Výběr hudby (Händel, Schubert, Vivaldi, etc.) je už u Kubricka konstantně geniální. Zejména když se po dlouhé době hudba znovu opakuje, a symbolicky tím uzavírá příběh. Nádherný film. (02.02.2006)

Tak jak působí po výtvarné stránce obrazy velkých mistrů vrcholného baroka, tak působí i další skvost Stanleyho Kubricka "Barry Lyndon". Bez použití jakýchkoli osvětlovacích zařízení, pouze s použitím svíček a prací se světlem a stínem natočil bezchybný film, ve kterém každý záběr je skutečnou lahůdkou. A v tom všem se odehrává dojemný příběh muže, který se drápe výš a výš, aby nakonec nemilosrdně spadl k začátku. Životní výkon Ryana O'Neala a asi jediný Kubrickův film, který neměl problémy při uvedení s kritikou a jediný plně doceněný (no, kromě Oscara za režii). V době uvedení snímku nebyl nijak diváky oblíben, byl označen za příliš nudný a dlouhý. Blbost. Každý, kdo si dokáže vážit poctivého řemesla, třeba už jen za jedinečnou výpravu a kameru musí tento snímek ocenit. (06.10.2006)

Příběh sám o sobě je celkem poutavý v knížce, ale pro film ho nedokázali správně zrychlit ani pokrátit ani udělat trochu zajímavějším. Všechno se strašně táhne, na všecko je dostatek času, všechny záběry jsou dlouhý, všecky scény jsou zdlouhavý, všechny rozhovory jsou vlastně spíš přes monolog vypravěče. Nudící to je, nudný ale ne. Aby to bylo nudný, muselo by to ještě o krůček ustoupit do větší šedi. Takto to totiž celý tři hodiny balancuje na hraně, pomalu plyne, člověk čeká, kdy konečně něco opravdu zajímavýho přijde a ejhle je to tu, konečný titulky. Ale něco opravdu zajímavýho nebo zapamatováníhodnýho tam nebylo. Dokonce ani něco tak dramatickýho a akčního, jako je válka, není dramatický a už vůbec ne akční. Dokonce ani ten souboj není akční. Exteriéry a kostýmy jsou skvělý, jenže to člověk prostě po pár minutách přestane vnímat. Na tenhle film se znovu podívám, až si nebudu pamatovat o čem byl (tak mě napadá, že bych to měl udělat už teď, protože jsem se na něj dodíval před dávnými 30 minutami). Ne, dělám si srandu, až zase za pár let, když nebudu mít nic lepšího na práci, než chytat lelky. Ani mi to vlastně nepřišlo jako historický film, o době nebo historii se člověk nedozví ani prd. a to, že by Barry získal nebo ztratil své bohatství nějakým svým chováním, to mi taky moc nesedělo. Spíš ke všemu přicházel (a odcházel) jak slepej k houslím. (08.10.2006)