Čierna mačka, biely kocúr

Spolu s "Otcem na služební cestě" asi jediný Kusturicův film, který mám bez výhrad ráda a mýma očima nejlepší z jeho poválečné tvorby. Film vykazuje řadu výrazných prvků jeho uměleckého stylu, především multikulturních motivů, obdiv filmového vidění Petroviće a Felliniho, množství tematických autocitací předchozí tvorby a intertextových odkazů na evropskou poválečnou literaturu s filozofií ztracené generace. Suverénní svět cikánů na Dunaji jako karnevalové panoptikum svérázných figurek je uvěřitelná moderní pohádka a voní láskou k lidem a k životu, což ve snaze zaujmout formou postrádám u ostatních jeho poválečných filmů. (10.12.2007)

Nabušená exkurze mezi balkánské cikány, plná filmové energie a audiovizuálního kouzelnictví. Všichni herci jsou neuvěřitelně výrazné typy, co postava to klenot. Nejlepší je mafiánský kápo Dadan, co je neustále sjetej koksem a paří na shitovní disco (Pit Bull terier) a Abbu. Tahle živočisná příběhová poetika plná kalašnikovů vás strhne i když nebudete chtít. (09.02.2008)

Sonda do jedné velké cikánské rodinky žijící po celém Balkáně. Výborné herecké výkony, které se v takovýchto filmech opravdu cení, dokonalá muzika, která dodává filmu svižný náboj a hlavně humor, který je naprosto dokonalý...a opravdu nečekaný. Koho by například napadlo že se dá jezdit na praseti? Mimo to příběh se k tématu opravdu hodí a sledování jeho příjemně ubíhá a upřímě pobaví. --- Co říkal doktor? - Doktor? Že když mě nebudete srát budu žít do sta. (01.10.2006)

Tak tohle byla ovšem jízda! Tenhle film by se měl pouštět na zlepšení nálady všem pesimistům. Hned počáteční scéna „kšeftování s Rusy“ naznačila, o co půjde, a pak už to jelo v šíleném tempu. Nejvíc mě nadchnul „mafián“ Dadan a jeho tanečně-pěvecké kreace včetně té závěrečné s husou (!), ale zapomenout nemůžu ani na mrtvé dědy, obložené ledem na půdě, pojízdné křeslo starého Grgy, žonglování s granáty, prase žeroucí trabant a vůbec… to se musí vidět (a pokud možno víckrát). (16.06.2010)

Zvláštní, že když se o komedii z prostředí cikánských, kazachstánských a podobných rodin kdesi směrem na východ pokusí pan Vejdělek nebo americký sitcomista Larry Charles, dopadne to docela otřesně. Pokud se ale tématu chopí jeden z nejslavnějších žáků Otakara Vávry Emir Kusturica, vznikne opravdu vtipná a trefná komedie, která se ke svému úspěchu nepotřebuje nadřazovat nad hlavní hrdiny. (03.06.2011)