Čističi

Zdařilé intro do problematiky moderátorů obsahu. Pokud vás téma zaujalo, doporučuji reportáž v Hospodářkách nebo anglický originál od The Verge. Moderátoři obsahu, které dokument zpovídá, mi přišli až příliš psychicky vyrovnaní (o něco starší reportáž od The Guardian). Kde jsou ty neustálé noční můry, syndrom vyhoření po pár měsících, sex se spolupracovníky na požárním schodišti při snaze najít v životě alespoň trochu štěstí nebo alespoň zmínka, že tito lidé jsou oproti ostatním zaměstnancům Facebooku placení jak mrzká námezdní síla s naprosto nedostačujícím psychologickým zázemím? V Manile jsou asi hodně mentálně obrnění nebo jsou ti dva jediní, kdo tam vydrželi tak dlouho. Anebo se chystá další, mnohem ostřejší verze dokumentu, v což doufám. (16.04.2019)

Sociální media jsou sice jakýsi katalyzátor, chcete-li zesilovač. Ovšem nemyslím si, že právě pouze šíření nějakého videa či fotky je samotný archetyp a paradigma násilí jako takového, musíme si prostě připustiti, že lidé jsou od přírody zlí a samotná distribuce zlosti, násilí a smrti jí jen zprostředkuje lidem, kteří by se k tomu bez social networks vůbec nedostali, rozšířilo se tedy do povědomí to co je na světě od nepaměti, jen je to prostě víc vidět. Práce "cleanerů" je bezpochyby obdivuhodná a jsem rád, že jsou jakousi hrází i proti "tzv. umělcům, kterých se v dokumentů několik objeví" a mažou nejen čistě pornografické a otřesné věci, ale i věci, kteří podněcují nenávist, zostouzí další obyvatele nebo jen popuzují jiné politické spektrum. (08.09.2019)

Všechny ty ubrečené bojovníky proti cenzuře, kteří si myslí, že brojí proti magnátovi ze Sillicon Valley, vlastně z éteru smáznula nějaká pobožná filipínská paní___ Ale k věci, téma vybráno skvěle (koho by napadlo, kdo vlastně všechny ty příspěvky maže?), ale trochu tu chybí jasná struktura toho, jak přesně se v daných firmách postupuje. Celkově je dokument příliš roztříštěný, skáčeme geograficky, to by bylo ok - kontrast lídrů sítí v USA vs dělníků mazání ve Filipínách dává smysl. Ale do toho se ještě přidávají příklady z některých jiných zemí (Turecko, Barma) a v nich se otvírají nová podtémata. A od údělu psychicky náročného života "mazačů" skáčou individuální několikaminutové příběhy lidí, které Facebook ovlivňuje a to se mísí s proslovy inženýrů sítí, kteří mluví o obecných principech sociálních médií (a jejich kritice) atp. Těch linek je prostě ke konci už příliš a je vlastně těžké přijít na to, co je tedy hlavní téma dokumentu, potažmo hlavní problém sociálních sítí. ___Příběh tý filipínský paní, jak se učila pornografický termíny je ale strašně legrační. ____A to co říká A. G. Martinéz (bývalý produktový manažer Facebooku) taky stojí za vyslechnutí: "V minulosti měl každý občan právo na vlastní názor, a dnes má právo na vlastní realitu, na vlastní pravdu i na vlastní fakta. Facebook tento stav zcela záměrně podporuje, tím, že vám ukazuje jen to, co chcete vidět, a odfiltrovává to, co vidět nechcete. Demokracie do jisté míry vyžaduje, abychom měli sadu pravidel, chování a jakousi základní pravdu, o které můžeme debatovat. Pokud tyto základní věci nemáte, pak demokracie přestává být možná." (30.04.2021)

Nejlepší dokument z těch, které jsem letos v rámci festivalu Jeden svět viděl. Pohled do nitra čističů obsahu na sociálních sítích, kteří musí plnit denní normu 25.000 obrázků/videí, kde velmi často nejde o pěkné pohledy, je zároveň konfrontován s pohledem na sociální sítě jako takové a zejména s jejich úlohou a vlivem na globální dění. (Jeden svět Benešov - 14. 4. 2018) (17.04.2018)

Zaujímavý pohľad do komunity ľudí, ktorí schvaľujú a zamietajú obsah na internete. Hlavne fotky a videá, ktoré si tak musia pozrieť a posúdiť. Všetci sú Filipínčania a na prvý pohľad pôsobia ako dosť nešťastní ľudia, pretože robia prácu, ktorú nechcú. Nie je určite príjemné celý deň sledovať mŕtvoly a násilie a rozlíšiť, čo ešte áno a čo už nie. Na druhej strane sú umelci a fotografi, ktorí obsah tvoria a niekedy vytvoria dielo alebo dokument, ktorý jednoducho nevyhovuje "pravidlám". Je to asi večná dilema a nakoniec to nebude divák a čitateľ, ktorý rozhoduje, čo uvidí a kriticky zhodnoti, ale dostane už predžuvanú realitu, ktorú niekto posúdil a prefiltroval. V menej demokratických krajinách, ako napríklad Turecko, dostávajú tieto nástroje k dispozícii vlády a diktátori, a technologické firmy sa v ramci dobrých vzťahoch a dobrých ziskov len ticho prispôsobia. Miestami je dokument dosť rozťahaný, niektoré témy potrebujú asi viac času na vstrebanie. –––– Během doby, co tady pracuji, jsem viděla stovky seknutých hlav. –––– Jsem ochránkyně. Je třeba vás chránit před hříchem číhajícím na sociálních médiích. (16.03.2019)