Tranzit

Německý režisér a scenárista Christian Petzold se filmem Tranzit trefil přesně do mého vkusu. Dramatický příběh s lehce romantizujícím nádechem a tragickými etudami, v jejichž středobodu se ocitá hlavní hrdina Georg ve velmi přesvědčivém podání charismatického Franze Rogowského, se mi dostal pod kůži hned od úvodních minut a udržel si mou plnou pozornost až do závěrečných titulků podkreslených mému sluchu lahodící skladbou Road to Nowhere od slavné novovlnné skupiny Talking Heads. Mám neodbytný pocit, že zasazení událostí spojených s druhou světovou válkou do současného světa dodalo veškerému dění téměř děsivý rozměr. (90%) (16.04.2022)

LFŠ 2018, Film 17: Film o úniku před nacisty, zasazený v jakémsi zvláštním mezičasí. Policisti mají automatické zbraně, ale cestuje se především loděmi a vlaky. Hlavní hrdina se shodou okolností dostane do přístavního města Marseille, kde si musí vyřídit tranzitní povolení k cestě do Mexika. Do cesty se mu ale připlete žena, která však miluje jiného. Prostě taková Casablanca 2.0, až na to že tu není žádný humor. K tomu navíc režisér nasilně přidal dějovou linku s africkou manželkou hrdinova kamaráda a jejím malým synkem, snad aby zde měl i nějaké to etnikum. Naštěstí se zde nekoná žádné přirovnávání k uprchlické krizi počátku 21. Století, a pokud ano, tak jen v náznacích. (31.07.2018)

WWII LARP na valiu aneb jak fištrónsky okecat, že se nepovedlo sehnat prachy na dobovou adaptaci románu. Kdyby to bylo alespoň přiznanější v té myšlence univerzálnosti fatalistických klišé a kdyby se tvůrci alespoň rozhodli trochu formálně a scénicky pracovat s onou "nedobou", mohli bychom se domluvit, ale ten film strašlivě čichá vlastní prdy, nehledě na to, že je to zkrátka "sloppy craftsmanship". Naposledy jsem takhle ztýral kinosedačku u Jarmushových Limits of Control. ___Shlédnuto v rámci Catch-Up Tuesday ve Světozoru a teda jakkoli si čím dál více myslím, že uvádění filmů do kontextu nějakým mluveným úvodem vlastně není úplně špatný nápad, tak jestli to má být v této podobě, beru všechno zpět. Pět minut trvající nanebevzetí, citující propagační materiály filmu, u kterého má jeden pocit, že ten člověk popisuje svůj vlastní start-up mi připomnělo onehdá informační brožuru k LFŠ, kde popisy u asi šedesáti filmů začínaly "Je to jako kdyby Lynch a Haneke..." (15.05.2019)

S vděčností jsem přijala vyprávěné myšlenkové pochody hlavního představitele.Tohle chci vidět ještě jednou i kdyby čert na koze jezdil!Rogowski není žádný krasavec ale charizma z něj přímo kape.Byla to trefa do černého režisérská volba.Vynikající scénář a i kamera.Ta se musí obzvlášť vyzdvihnout.Obešla se bez filtrů a kameraman se s ní nepotácel po place jak když se vrátil právě z mejdanu! (21.11.2020)

Petzold posunul svoj postmoderný štýl ešte o značný kus ďalej oproti Fénixovi. Tieto dva filmy sú si na jednej strane veľmi podobné, na tej druhej sú zase výrazne odlišné. Petzold sa týtmo filmom asi dostáva do kategórie autorského tvorcu, ktorý si získa okruh verných fanúšikov a tých, ktorí to s ním zabalia. Štylizovaný, postmoderný a odťažitý a zároveň melodramatický Tranzit vážne nie je pre každého, ja sa ale dobrovoľne po ňom zaraďujem do spomínaného prvého okruhu. Film prekvapí zvratmi, kedy sa zdanlivo hlavná dejová línia úplne vytráca, aby ju nahradila nová s inými postavami (žeby odkaz na Psycho?) a do toho počúvame komentár ako z predčítania románu a sledujeme veľmi nepravdepodobné náhody, čo nebude len tak obyčajná dejová barlička, ale ďalšia hra s konvenciami žánru. (14.03.2019)