Pásky z Nagana

Tohle je velmi pravděpodobně první sportovní dokument, který jsem kdy viděl (na žádný jiný si opravdu nevzpomínám). A taky mě dostal... Je to bezvadně strukturované, dojemné a díky historicko-politickému kontextu to má zásadní přesah a nečekanou komplexnost. A samozřejmě je to taky krásná óda na Jágra, Haška a spoustu dalších národních hrdinů. Bravo, pane Hudečku! 90 % (11.03.2018)

"Zde leží Mike Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy." A já budu mít na hrobě nápis: Ten, který na vzdálenost 12.491 kilometrů mentálně přinutil Mikea Crawforda, aby nevybral Gretzkého na nájezdy. Ano, byl jsem to já. Stejně si myslím, že ani Great One by Dominátorovu branku neodemkl, ale jistota je Gretzky při nájezdech na lavičce. Jinak samozřejmě patřím k těm, kteří znají svou polohu během všech zápasů v Naganu. Dokonce si pamatuju i vyhrocenost zápasů s CCCP, takže mi tento dokument přinesl jen pár nových záběrů, několik pro mne dosud utajených informací a spoustu staré dobré nostalgie při přepisování olympijské historie. Díky za to. (08.03.2018)

Američané ho mají ve Fort Knoxu, Rusové ve státní bance, Kanaďané na poličkách s trofejemi a my? My ho máme v srdci.. Profesionalismus zahraniční produkce, zběsilé tempo těžící z funkčního poměru archív - mluvící hlavy 4:1 a emotivní dopad. Přidanou hodnotou pro mě byli zdrcený Lou, nadhled a návrh na epitaf od Marca Crawforda, křížovkář Brett Hull, vtipné a zároveň obdivné filozofování Erica Lindrose ohledně nájezdu na Haška („Myslím, že nevěděl, co udělám. A když to nevěděl on, jak jsem to měl vědět já?“) a především prostor pro Theorena Fleuryho, který s kusem pravdy a imagem Jeffa Goldbluma otvíral staré rány stejně neurvale, jako si kdysi počínal na ledě. Některé věci byly notoricky známé, ale právě proložení glosami Severoameričanů spjatých s hokejem mi přineslo hrdost a ujištění, že to všechno nebyl jen sen. Ať už za tím stála Hlinkova taktika dostat o jeden gól míň než soupeř, litvínovské jádro, gumová páteř Dominika, fax od staré paní, nebo to, že Růžička junior byl jako dítě ubrečená bábovka, troufám si tvrdit, že něco jako Nagano se už nikdy nebude opakovat. Ale víte co.. Hlavně se z toho neposrat.. (28.03.2018)

Jakkoli je autor Čech, (jako by) byl dokument natočen spíše pro zámořské obecenstvo, jelikož se nesoustředí pouze na dění na ledě, resp. na olympiádě v Naganu v roce 1998, ale stručně shrnuje i česko(slovensko)u historii po druhé světové válce až do zmiňovaného roku, a tím zasazuje naše vítězství do širšího rámce; tedy vysvětluje náš přinejmenším pohnutý vztah s Ruskem a co toto vítězství v polistopadové době znamenalo. S tím jde ruku v ruce i celá plejáda amerických či kanadských hokejistů či hokejových odborníků, nabízejících zajímavý vhled z druhé strany. Dokument je skvěle koncipován a ačkoli ve mně jako v té době sedmiletém neprobouzí žádné osobní vzpomínky, několikrát jsem se u něj dojal k slzám... 100% (30.10.2020)

Po dlouhé době jsem brečel jako želva a to hned dvakrát. Není divu, protože, když se vysloví slovo NAGANO,tak mám neskutečný mráz po zádech a jsem plný emocí a věřím, že nejsem jediný. Když se hrálo finále, tak jsem seděl v obyváku přilepený k obrazovce ( kdo v té době nebyl, že :)))) Vidět, jak Svoboda dává vítěznou branku Rusákům je neskutečný pocit. Víte, co je zajímavé, že Finsko ,ČR a Rusko bylo spolu ve skupině a všechny tři dosáhli na medaile. Dodnes mám schované noviny s názvem TURNAJ STOLETÍ. Jsem moc rád, že jsem to zažil, protože tohle se už nikdy nebude opakovat. DĚKUJI KLUCI! Všichni v Naganu měli All-Star, ale my jsme měli Haška .-)))))) https://www.olympicchannel.com/en/playback/the-nagano-tapes-five-rings-films/ (02.03.2018)