„Marečku, podejte mi pero!“

"Marečku, podejte mi pero!" je jedna z tých starých, dobrých českých komédií, ktorá si naozaj zaslúži najvyššie hodnotenie. Repliky a dialógy z tohto filmu, v Čechách, ale i u nás na Slovensku, už takmer zľudoveli. Perfektná réžia skúseného Oldřicha Lipského, skvelé herecké výkony všetkých zúčastnených hercov a príjemný humor robia z toho snímku päťhviezdičkovú záležitosť. Videl som ho už mnoho krát a stále sa mi páči. Stále sa dokážem pri ňom s chuti zasmiať. Takže musím dať plný počet hviezdičiek. „Hujer, metelesku blesku!“ ***** (06.01.2013)

Režisér Lipský uměl k filmům přistupovat opravdu filmově. Vybral si přesné herce a točil podle kvalitního scénáře značky Svěrák & Smoljak, ve kterém je nepřekonatelné množství nesmrtelných hlášek. Za povšimnutí také stojí hravá hudba Svatopluka Havelky. Sovák jako představitel a vzdor pracující inteligence z duše nenáviděl navštěvovat večerní školu a po večerech se musel šrotit básně o jakýchsi Hrdobcích, co ani zdaleka nejsou brouky valící si kouli z trusu, nebo se synem doučovat matematiku, ve které plaval, nebo ještě lépe, se v ní topil. Přitom je mírně zarážející, že většina přestárlých "žáků" tolerovala poměrně nadřazený přístup mladšího učitelského sboru, který byl tady použit jako symbol autoritativní moci. Tenhle film dal českému divákovi postavy, jako Je učitel v důchodu Hrbolek, věčně opožděný Plha, patolízalský Hujer a nepřítomný Hliník, co se odstěhoval do Humpolce. Zvláštní, že tenhle film bolševik toleroval. Nelze si totiž nepovšimnout, jak film pohlíží na dělnickou třídu a na pracující inteligenci. A to film zrovna vznikl v době, kdy bylo lepší se k problémům nevyjadřovat. Tenhle film šel na to chytře a s chytrým humorem. 80% (02.01.2011)

Není velkých a malých témat, jsou jen velcí a malí tvůrci, chtělo by se s nadsázkou zvolat při zhlížení klasické české veselohry, kterou také začala pronikat neopakovatelná poetika Cirmanů do naší národní kinematografie. Skeče a někdy i tříšť skečů, jak lze také charakterizovat tento kabaretizující přístup, tu tvoří přirozenou součást syžetu a zdánlivě diletantní cimrmanovské herectví Lipského režie organicky skládá s tím "kukátkovým" těch ostatních. Co divadla rozlučuje, to film spojuje - i tak lze charakterizovat Lipského úspěch. Přispívá k němu i to, že základem řetězu veseloherních scén je "vážné" - lépe by bylo říci věcné - téma. Dálkové studium pokročilejší střední generace se ukazuje jako zvlášť inspirativní. Podařilo-li se zvládnout tuto výchozí výzvu, přímo řetězce zlidovělých výroků a nezapomínaných scén, provázené výbuchy spontánního smíchu, připadají jako přirozené a jaksi spontánní vyznění toho všeho. Tato zdánlivá lehkost je neklamným znakem každého velkého umění. V tomto případě umění, které je jedním z vrcholů našeho hraného filmu vůbec, napříč jeho stoletou historií. (30.12.2007)

Československí tvorci dôb dávno minulých mali schopnosť natočiť legendárne vianočné komédie, v druhom slede tie, čo sa vysielajú na veľkú noc a Oldřichovi Lipskému sa podarilo dokonca natočiť komédiu, ktorá sa stala konco- augustovou televíznou klasikou. Klobúk dole. V Lipského filme znova všetko perfektne funguje, scenár, réžia, herci, nesmrteľné hlášky. Takže nebudem písať znova to, čo pri každom jeho druhom filme, videli sme predsa všetci 10x, 10x ešte uvidíme a poznáme to naspamäť, ako najobľúbenejšiu básničku zo strednej školy. Ja si už vlastne na žiadnu nespomínam:). (14.08.2012)

Nesmrtelná komedie s nesmrtelnými hláškami a též nesmrtelnými hereckými výkony. Přitom nejde jen o pár perliček v dialozích, kompletní struktura filmu je více než důstojným "pokračovatelem" prvorepublikových komedií ze školního prostředí. Vlastně se dá říct, že se zde sešlo několik výborných herců na vrcholu s režisérem, co prožíval zlaté údobí také v sedmdesátých letech. Jako ukázkový produkt naší kinematografie znamenité. A normalizační podtext nevidím. Oficiálně... (18.09.2005)