„Marečku, podejte mi pero!“

Napriek tomu, že táto legendárna česká komédia nepatrí ani do mojej top 3 českých komédií, aj tak je to za plný počet. A to niečo o kvalite hlavne socialistických filmov niečo svedčí. Vynikajúci Sovák a nezabudnuteľné hlášky, niektoré už zľudoveli a niektoré sú tak nenápadne vsadené do filmu, že človek si ich všimne až na piate sledovanie. Neviem, čo Smoljak so Svěrákom mohli ešte napísať do scenára, aby ulahodili niektorým, ktorí tu píšu, že je to "normalizačná sračka", "socialistická agitka" alebo "komunistický fekál". To už je fakt na diagnózu. (01.01.2022)

Především svou poctivostí převyšuje Lipského komedie o studentech večerní školy naprostou většinu soudobých snímků, které se různou měrou přizpůsobily normalizační bezbarvosti a mnohdy jen film imitovaly. Již originální kompozice humorných interakcí, prokreslených důvtipnými detaily, a nedějových sekvencí, jakoby vystřižených z grotesky, (které korunuje fantaskní epilog z „plně automatizované“ fabriky) jitří divákovu pozornost a nenechává jej, aby uvykl nastavenému tempu. A ani po letech neodpuzuje civilní rámec, který oba scénáristé dekonstruovali s břitkou satiričností, aniž by se uchýlili k hyperbolám a stylovým deformitám: svůj díl dostává především fráze bující v řeči funkcionářů, ale i teatrální projevy v intimní komunikaci nezůstávají zkrátka. Zato školní svět vykoupil tento film z jeho nesnesitelné reality: naprostá většina scén zesílila intimitu zdejších interiérů – tma za okny a teplým světlem zalité učebny a chodby navozují dojem znovunalezeného dětství s jeho veskrze pozitivními momenty. Netřeba pochybovat o hlavních motivací tohoto nostalgického gesta: pramení z okamžiku návratu, který v staronových studentech obnovuje jejich dávné žákovské návyky, což se pochopitelně stává živým zdrojem čerstvé komiky. (22.02.2024)

Film, který jsem asi viděl nejčastěji. Geniální komedie Oldřicha Lipského a špičky českých herců 70. let. "Že by mi šly napřed? Ráno jsem si je řídil podle rozhlasu." Místo vynikajícího komentáře bych si dovolil přinést "švestičky z vlastní zahrádky"... Nechápu, jak vůbec může existovat někdo jako je Václav Klaus, kdo prohlásí, že jde o „děsivě, děsivě špatnej film“... Jako takovou první vlaštovku si dovoluji uvést krátký sestřih hlášek: http://www.youtube.com/watch?v=xfR_bEqSjwI&feature=related (02.01.2009)

Stále živý, stále hravý, stále kultivovaný a stále úsměvný odkaz cimrmanovské dvojice je jedním z nejlepších filmových děl novodobé domácí kinematografie sedmdesátých let. Je skutečně pozoruhodné, čím si diváky již několika generací MAREČEK získal. Snad proto, že v reálném životě se stále setkáváme s řadou takových Kroupů i Hujerů. Dnes již legendární herecké obsazení stálic českého divadla a filmu doplňuje i skvostný epilog prvorepublikového epizodisty Václava Trégla s nezapomenutelným výrokem "Tak je to dvojka, maminko! Jdeme." Ovšem stejně jako řada mých spolukomentátorů i já musím konstatovat, že méně televizních repríz by kvalitě filmu neuškodilo. Naopak. (05.10.2008)

nojo, klasika....kdo by neznal stále nepřítomného hliníka a věčně se hlásícího plhu, který dychtil po vědění.....musím se přiznat, že já patřil k těm, co se hlásili jen v kritickejch situacích,,,ty byly celkem dvě,,,,,jedna, když na mě přišlo náhle kakání a druhá, když sem si zapoměl bačkůrky,,,vlastně, eště byla třetí,,,pomoc příteli v nouzi...stalo se to v okamžiku kdy do třídy vlítnul ředitel na nečekanou inspekci,,,byl to typ člověka, kterej očekával oboustranou aktivitu, a protože s učitelem smě měli fér dohodu, že ho necháme 45 minut prospat a von nás nechá vzadu tiše mastit texas holdem, koukal z toho teď docela průser,,,hlavně bylo jasný že nestačí jenom projevit zájem, ale je potřeba taky něco mlhavě tušit..... naštěstí členové poker teamu zachovali chladnou hlavu a vymysleli plán....o pár vteřin později přistála mistrovi na brejlích papírová kulička s návodem..................pravá - vím...levá - nevím, nevyvolávat!... za chvíli profesor vyslovil svou první otázku ke třídě a zvedl se celý prales rukou.....je pravda že většina byla levejch, ale prává se vždycky aspoň jedna našla....a bluff zase jendou slavil úspěch.....to byly ony tři situace, ve kterých sem exceloval, ale jinak jak říkám, ruce v kapsách.... a stejně tak jeden můj kolega, který se naopak zase styděl za to, že "ví"...jednou, v červnu, zrovna den po tom, co si nechal u kadeřníka umotat svůj letní sestřih, mu naše postarší, mírně prošedivělá s mastnou pletí, profesorka pres dějiny, právě během probírání nacismu vyčinila slovy: "tak když znáš odpověď, jene, tak proč se nepřihlásíš, proč proboha nezvedneš ruku když to víš?"...a jenda si přejel hranou ruky svojí holou lebku a povídá: " na to ale máte sakra řídkýho kníra, abych kůli vám zvedal ruku"... (28.03.2009)