Jana Hlaváčová (E02)

Jiří Strach a Jana Hlaváčová ve špičkové formě a po dlouhé době počin televizní dramaturgie, který navazuje na nejlepší tradice. Všechny povídky mají zajímavou pointu, přirozené dialogy a do malé stopáže se jim daří dostat i díky svěžímu režijnímu stylu překvapivě mnoho. Student je takový milý rozjezd s tou pravou jiskrou, Nenávist překvapivě mrazivá a bezkompromisní obžaloba mladé generace s ďábelským řešením a Podvodnice vše korunuje dojemnou lovestory podzimního věku, kde Hlaváčová ukažuje živelnost, pro kterou si ji diváci zamilovali snad nejvíce a její vynikající herectví získává nejvděčnější příležitost. Tento počin si navíc zaslouží pozornost i méně příjemnou skutečností, že možná šlo o poslední příležitost vychutnat si umění a podmanivou osobnost paní Hlaváčová, protože krátce po natočení ji stihla vážná choroba. O to víc je třeba si tohoto snímku cenit! (14.01.2013)

"Já si vážím vaší snahy a vytrvalosti, ale je zbytečné, abyste v tomhle pokračoval ! ... Udělal jste z toho zakysanku." Bakalářsky nadějné náměty, velmi průměrné scénáře bez pointy, režijně pouze samoúčelné etudy bez rytmu, milý prostor pro různé polohy J.Hlaváčové, hezká postavička pro Janu Pidrmanovou. (25.11.2012)

Pro mě osobně moc příjemná záležitost, tři povídky, každá jiná a spojnicí je výborná Jana Hlaváčová, která se s půvabnou lehkostí převtělí z profesorky hudby (ta byla až krutě upřímná) ve zlomenou stárnoucí ženu (tu nenávist jsem jí uvěřila) a pak mávnutím proutku je tak báječnou a okouzlující podvodnicí, že mi s Luďkem Munzarem nad šachovou partií a obrazy vyloudili úsměv na rtech.. V tuto chvíli dávám čtyři hvězdičky s pomyšlením na pět, asi se budu muset ještě vrátit.. (18.03.2021)

Tři portréty stárnoucích žen. Tři rozdílné osudy. Nesmlouvavá profesorka hudby, bolestí zasažená žena z vesnice a nonšalantní podvodnice. Excelující Jana Hlaváčová, Josef Abrhám, Luděk Munzar, Jana Preissová, Vladimír Brabec, Oldřich Navrátil, Taťána Medvecká. Skutečně velice milé setkání s hvězdami par excellence. (07.07.2014)

"Tak co si dáme? Zakysanku?" :D Dát se tuhle hereckou benefici Jany Hlaváčové není úplně špatná volba. Ve druhé (dramatiky laděné) povídce (Nenávist) bych měl tedy pocit, jako by se už na ní začala místy projevovat její budoucí vleklá  zdravotní indispozice, ovšem v těch zbylých povídkách dokazuje, že ve své době měla ještě docela šmrnc. Nejjiskrněji působí v povídce Podvodnice, za což možná může i přítomnosti jejího manžela Luďka Munzara. Každopádně když její postava v této povídce mluví o sobě jako o "talentu od přírody", pasuje to i na samotnou Janu Hlaváčovou. Hezky ji to do úst vložil scénárista Petr Hudský. (15.01.2024)