Dvanásť rozhnevaných mužov

O lepším režijním debutu se Sidney Lumetovi nemohlo ani zdát! Takhle komorní záležitost a ono si to odnese oscarovou nominaci za film, režii i scénář!!! Fonda ve své roli jedince v boji proti celému justičnímu systému, jedna ošuntělá místnost, která se postupně mění v klaustrofobické peklo a snad nejinteligentnější soudní drama všech dob. (17.05.2005)

Dech beroucí podívaná se skutečně úžasnými herci, kteří dokonale přesvědčivě ztvárňují postavy s přesně definovanými charaktery, ale proměnlivými názory a nepředvídatelnou psychikou. Lumet zkrátka natočil geniálně strhující drama, kde i scéna napodobování stařecké chůze napíná diváka k prasknutí. A nejlepší na tom je, že pointou není to, jestli obžalovaný je nebo není vinen, ale to, jestli je možné jeho vinu zpochybnit. (06.02.2007)

Oslava i kritika demokratických principů v jednom. Skvostně budovaná atmosféra, v níž tropické vedro je jenom základem. Lumetův cit pro detail lze poznat na každém kroku, s přibývajícími minutami hutnější dusno nejistoty tvoří kapky potu na tvářích herců a divák je více a více vtahován do neznámé hry, v níž je logika scénáře přímo určována logikou pádného zpochybňování i těch nejneotřesitelnějších soudních důkazů. Klaustrofobický thriller a soudní drama se potkaly v jedinečném snímku, jenž z vlastní jednoduchosti vytřískal maximum. Devadesát pět minut excelentní filmařiny, která dokáže jak vrtkavý je názor člověka pod tíhou společenského klimatu a jak těžké je jít proti zavedeným předsudkům sociálního charakteru. Inu, i demokracie má více barev než jenom černou a bílou. (26.10.2005)

Geniálně napsaná divadelní hra se na stříbrné plátno probojovala skrz televizní výhybku (Sidney Lumet režíroval obě verze a v obou mj. hraje i Jiří Voskovec), přičemž scénář filmu byl prakticky nezměněn a zachován zůstal i koncept jediné lokace a pouhých dvanácti herců (plus jeden hlídač), kteří ztvárnili porotce. Klaustrofobii hodně napomáhá, že se o nich divák vůbec nic nedozví a nebýt jedné nevinné otázky, vlastně by ani neznal jména žádného z nich. Dvanáct rozhněvaných mužů je totiž především brilantní charakterová studie. Co je potřeba k tomu, abyste změnili názor? Potřebujete důkaz nebo vám stačí přesvědčivý dohad, který se vám hodí do krámu? Během pouhých devadesáti minut jsme svědky lámání slabších povah, drcení těch silnějších, přesunů mezi oběma stranami barikády a jakkoliv jde stále "jen" o víceméně vyostřenou debatu, Sidney Lumet přihazuje nenápadně polínka do ohně a snímek sálá víc a víc. Může za to nejen herecký tým, ale také změna intenzity nasvícení (s přibývajícími minutami se stíny prodlužují a vrásky ve tvářích protagonistů vypadají jako vytesané do skály) a několik kamerových hrátek - Lumet používá stále delší a delší skla, takže už tak těsná místnost se opticky ještě zmenšuje. Omezené prostředí a spartánské zpracování filmu zaručuje nesmrtelnost (stárne pomaleji než plastový kelímek odhozený uprostřed lesní obory), stejně jako Lumetova práce s vývojem rozhovoru. Po každém klíčovém odhalení totiž následuje nové hlasování "pro" a "proti", jenž většinou vyustí ve změnu skóre, což je doprovázeno výbuchy emocí a velmi elegantním odhalováním povah jednotlivých porotců. Bez skvělých herců by tenhle Tucet nikdy nefungoval a nutno prozradit, že Henry Fonda jako onen nevěřící Tomáš, co si jako první není jistý mládíkovou vinou, tu funguje pouze jako pojivo mezi zbylou jedenáctkou, která musí chtě nechtě vyvenčit své pochybnosti. A totéž konec konců čeká i vás, protože Henry Fonda osloví i vás. Během filmu i po něm tak můžete přemýšlet nejen nad osudem obžalovaného, ale i nad americkým soudním systémem, v němž se koncept občanských porot používá dodnes............ p.s. Zmínil jsem se o tom, že je to černobílé? I po jedenapadesáti letech má přesto Lumetův snímek víc odstínů než devadesát procent současné hollywoodské produkce. (03.02.2008)

Tady není o čem. Excelentní filmový zážitek u kterého není žádný tajemstvím, že oplývám jedním z nejlepších scénářů všech dob a vynikajícím hereckým ansámblem s dokonalými výkony. Proto bych se ovšem zaměřil na aspekt, který tu není tak vyzdvihován, ale je stejně brilantní. Režie. Sidney Lumet dokázal jednu místnost s dvanácti chlapama udělat živější a záživnější, než dobrodružné a akční filmy obrážející celý svět. Dynamická obměna uhlů, přerušování monotónnosti změnou prostředí, pomocí záběrování a nebo obměnou denní doby či počasí, skvělý atmosféra příšerného tepla a oblety kamerou napříč celou místností, to vše dělá z Dvanácti rozhněvaných mužů tak úžasný filmový zážitek. Nebýt takto brilantní režie, dalo by se říct, že to mohla být klidně divadelní hra, ovšem v tomhle provedení, to mohlo mít takovou sílu jen jako film. (18.08.2023)