Nikdo nic neví

O snímku Nikdo nic neví se nejčastěji hovoří jako o filmu, který prolomil nepsané pravidlo o nutnosti seriózního přístupu k tematice okupace národa. Proti takové charakteristice nelze nic namítat. Machův film by si však zasloužil být vedle této výjimečnosti zmiňován i jako výtečná komedie. Kombinujíc klasické groteskní gagy a hereckou komiku, přináší Nikdo nic neví skutečně vtipnou podívanou. Jelikož film nic nepředstírá, rádi odpustíme i okaté "náhody", které napomáhají hrdinům v cestě za další (komickou) událostí. Film vychází z tradičních komediálních schémat (záměny, jak se něčeho zbavit apod.), avšak dokáže je nápaditě komponovat (doširoka rozvedená epizoda s dvěma futrály na basu). Zvláštní uznání si zaslouží (u nás) opomíjený herec Eduard Linkers (letos - 2004 - zesnulý), jehož vypodobnění SA-mana balancuje mezi (odpusťte krkolomná srovnání) Chaplinovým Diktátorem (vizuální spřízněnost) a pitvořivou (myšleno positivně) kreací Milana Šteindlera ve filmu Mazaný Filip. Ve dvojici Marvan - Filipovský režisér Mach našel sehranou a vtipnou komediální dvojici (Filipovský: "Neumíš jezdit?" Marvan: "Neumim, ale jde mi ti príma!"). Škoda, že se ti dva už takto v žádném filmu nedoplňovali... A to hráli ve více než dvaceti filmech (byť různých žánrů) spolu. Vedle zesměšňování okupantů film rýpe i do "našinců" a jejich opatrnosti (trikolóry čekající až na vítězství). Toto zesměšnění je však kompenzováno několika postavami, které si rády "zaškodí" na úkor okupantů. (30.12.2004)

Konceptuálna variácia Problémy s Harrym (1955) a Muži v práci (1990) o skrývaní mŕtvoly si na paškál vzali českí borci v čele s legendárnym Jaroslavom Marvanom. Prvá časť mi jak výrobno-štýlovo, tak obsahovo pripomína tým pádom americkú kinematografiu (nevnímajúc vojnou poznačené prostredie Českej republiky) a viac mi takýto štýl k žánru pasoval. Druhá polovica je už tradičná česká veselohra so širšou pavučinou dialógov, prehrávanejším akcentom i s menej nápaditými pointami vtipov a napätia. Také odľahčenie medzi nepríjemnými rokmi 45-48, ktoré výrazným spôsobom zmenili významy i nálady filmovej reči v Československu. (02.04.2015)

Tato komedie zaujme především svojí hitlerovskou karikaturou. Je nebezpečná i neschopná zároveň. A kolikrát se, navíc v tak brzké době po válce, udělala československá válečná komedie? Celá ta nevraživost k německému národu se převtělila do roztomilé i hrůzu nahánějící karikaturní postavy českého Němce. Svým hravým nadhledem stále přináší postavička i samotný film rozpustilou a povznášející náladu. Hlavní jsou dvě postavy dobrosrdečných a roztržitých tramvajáků. Martin Plechatý (příjemný Jaroslav Marvan) je ten vůdčí s invenční snahou o vyřešení všech nahromaděných patálií, které přišli nenadále a příliš blízko k nim. Petr Nový (sympatický František Filipovský) je ten vedený, který s nevolí a z donucení nechtěného přikládá ruce k dílu. Hvězdou filmu je ovšem četař SA Fritz Heinecke (skvělý Eduard Linkers) v jedné z nejpřesvědčivějších karikatur československé filmové historie. V jeho osobě se skrývají všechny negativní vlastnosti, včetně neschopnosti. všech přisluhovačů protektorátního režimu. To on vzbuzuje největší strach, to on marnotratně využívá svého výsostného postavení, to on je tou nejnebezpečnější překážkou na cestě tramvajáků za vlastní záchranou. Pije, jódluje, rozkazuje, zneužívá a mstí se. Hlavní ženskou postavou je sousedka tramvajáků Věra Budínová (zajímavá Jana Dítětová), u které nastal počátek strastiplné odysey, problémů a bláznivého karnevalu. Z dalších rolí: další soused, ustrašený popleta a kontrabasista orchestru Jan Koula (dobrý Stanislav Neumann), všímavý recepční hotelu Avion (Ota Motyčka), bojující vlastenec a Věřin snoubenec Ing. Karel Bureš (Robert Vrchota), vynalézavý dirigent orchestru (Eman Fiala), nešťastný a dobrácký strážník (J. O. Martin), či další představitelé německé moci (Josef Kotapiš a Richard Záhorský). Se vzletným odlehčením se tu utahuje z německých okupantů i opatrných a bojácných porobených. Má to tempo, vtip, rozpustilost a energii. Laskavé a nebojácné. (12.09.2016)

Válečná crazy komedie, kterých francouzi natočili stovky, ale i u nás jich pár (asi jsme nebyli tak frustrovaní) vzniklo. Ústřední dvojice je dostatečně nosná, nicméně ji ještě výtečně doplňuje Eduard Linkers. Dá se říct, že vtipy a gagy jsou na dnešní dobu omšelé, nicméně zasmát se dá. Vyvrcholení filmu je bohužel poněkud jalové, takže poslední věta filmu - zamilované zvolání "Karle!" - jen ukazuje, že je nejvyšší čas skončit. (05.10.2008)

Zábavná komedie na hranici grotesky. Svižná, téměř akční, plná záměn, omylů a nečekanýcxh komplikací, které se vrší jedna na druhou a nenechají aktérům vydechnout i když přitom ústředfní trojici dokonale zastínil Eduard Linkers, který si svého esesáka opravdu uživá. Je tu sice pár lapsů v logice, které jsou nesmyslné i v optice grotesky, ale nepřekáží tolik, aby se člověk i po pětašedesíti letech od jejího natočení dobře nepobavil. (06.07.2011)