Réžia:
Michael EnglerScenár:
Julian FellowesKamera:
Ben SmithardHudba:
John LunnHrajú:
Michelle Dockery, Maggie Smith, Elizabeth McGovern, Laura Carmichael, Joanne Froggatt, Hugh Bonneville, Sophie McShera, Allen Leech, Jim Carter (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Panství Downton, to je dokonalá kronika života příslušníků britské aristokracie a jejich zaměstnanců v prvních desetiletích dvacátého století. Tlak, který vyvolává moderní doba, přímo kontrastuje s prostředím, jež je založeno na respektu k tradicím a zažitým rituálům. Majitelé panství, Crawleyovi, ale tuší, že pokud nepůjdou s dobou a nepodstoupí dobrovolnou modernizaci, nemají naději na přežití. Tím spíš, že ty, kteří se jim starají o celodenní servis, postihly emancipační tendence a představa, že budou svým pánům sloužit až za hrob, už dávno vyšla z módy. V této atmosféře bublajícího neklidu dorazila na panství zpráva, že ho poctí návštěvou anglický král. Pro všechny je to životní zážitek, na který se ti „nahoře“ i ti „dole“ musí víc než stoprocentně připravit. Jenže osud je prevít, který dokáže zaskočit i ty nejpřipravenější. Královo služebnictvo chce převzít kompetence toho místního, jelikož ho považuje za neschopné, a domácí se rozhodnou rafinovaně bránit. Plánovaný příjezd krále také na panství přiláká nejrůznější nezvané návštěvníky, kteří mohou mít ty nejhorší úmysly. A do toho všeho se navíc připlete láska. (Cinemart)
(viac)Videá (2)
Recenzie (128)
Urcite je to jen a pouze pro divaky serialu, o tom pochybovat nikdo nemusi. O tom, ze si to muze uzit i nekdo, kdo serial nevidel... Mozna, ale pak to bude jako, kdyz poslouchate cizojazycnou pisen. Pro divaky serialu to bude pohlazeni. Krasne a dustojne rozlouceni s prijemnou zapletkou s dialogy, ktere k tomu neodmyslitelne patri. ()
I když řadím Panství Downton k mým nejoblíbenějším seriálům, tak jsem se k poslední šesté sérii dostal teprve nedávno, a byl jsem opravdu zvědavý na film, jelikož seriál dostatečně uzavřel všechny dějové linie. Film tvoří ozdobnou třešničku na vrcholku už tak velmi lahodného a kvalitního dortu a nabízí ve zkrácené podobě všechny aspekty, kvůli kterým jsem se díval na samotný seriál. Člověk má opět možnost se na dvě hodiny ponořit do prostor okázalého panství a zažít s jeho obyvateli epizody z jejich (ne)všedního života, které nepostrádají romantiku, humor, intriky, ani napětí. Musím ocenit, že se tvůrcům i na tak malém prostoru podařilo věnovat potřebný čas každé z postav. Nejvíce mě opět bavila prostořeká hraběnka vdova, vedle toho bylo úsměvné sledovat na plátně interakci mezi "McGonagallovou" a "Umbridgeovou". Z dějových linií mě nejvíc zaujala "bitka" mezi donwtonskými a královskými služebníky, Thomasův příběh a vztah mezi Maud a Lucy. V průběhu dvou hodin jsem se nechal jak dojmout a pobavit, tak i ohromit nádhernou audiovizuální stránkou, která mě nikdy neomrzí, a i když to ve výsledku celé může působit kýčovitě, tak i přesto jsem za tento návrat na Downton nadmíru vděčný. ()
Co k tomu napsat, když je to absolutně dokonalé a Maggie Smith a Imelda jsou tu zase proti sobě a opět s jiskřivými dialogy? Nic moc, snad jen... bylo mi ctí se opět vrátit na dvě hodiny na Downton a vidět úplně, úplně všechny. Měl jsem radost z každé vteřiny, z každého záběru, z každé repliky, z hudby. Zápletka totálně super a vzpouru služebnictva bylo radost sledovat. Závěrečná věta pana Carsona mi téměř vehnala slzy do očí, které jsem ostatně měl už na začátku. Nádherný zážitek a krásná podívaná nejen pro fanoušky seriálu, mezi které se hrdě řadím. 95%. ()
Velké plátno vše ještě umocnilo, bylo to úžasné vidět po delší době všechny postavy a známá místa, jako fanoušek seriálu jsem byl nadšený z této třešničky na dortu, vím, dalo by se namítat, že bylo vše až moc idylické a krásné, ale proč ne, už ze seriálu jsme na to byli zvyklí...Dvě hodiny utekly jako voda, moc příjemné, až mě mrzí, že je to vše u konce... ()
Julian Fellowes se při psaní scénáře vyspal do růžova, jinak si nedovedu představit onu ohromnou pozitivní sílu, která z filmu sálá. Slzy se mi jako správnému fandovi draly do očí už ve chvíli, kdy s gradující hudbou přišel úvodní záběr na samotné panství, ale až právě v chýlícím se závěru, kde i smutné zprávy jsou podány s nádechem optimismu, mi docházelo, jak unikátním způsobem se nezapomenutelné příběhy uzavírají. Na přehnaný happy end nebo nevěrohodnou symbiózu vrchnosti se sloužícími si tedy rozhodně stěžovat nebudu a ještě jednou zamávám svým velkým oblíbencům, zejména konečně dozrálé, stabilní a zbožňováníhodné Lady Mary. ()
Galéria (76)
Zaujímavosti (2)
- Při přehlídce yorkshirského pluku za účasti krále Jiřího V. hraje skladba Julia Fučíka „Florentinský pochod (Op. 214)“ z roku 1907. Její autor, český skladatel vojenských pochodů c. a k. armády, byl strýc nacisty popraveného komunistického novináře Julia Fučíka, autora Reportáže psané na oprátce. Rodinné vztahy jejího autora tak odkazují i na části děje filmu, kde krom rozporů mezi monarchisty a republikány v rámci rodiny Crawleyů zazní i přesvědčení o komunistickém smýšlení jedné služebné. Spíš než o záměr tvůrců jde patrně o náhodu, ovšem zajímavou. (Korsak)
Reklama