Midsommar

Jako by nedávná Čarodějnice potkala Rituál z roku 1973. Slunovrat je koncentrovaná poetická, psychologická hrůza, která ale neděsí tím, že by prostě jen šokovala a lekala - děsí plíživou nepředvídatelností, kdy sice tušíme, jak kdo dopadne, ale rozhodně netušíme, kdy a co se mu stane. Prokleté dědictví mě spíše zklamalo, ovšem druhý Asterův film to u mě už vyhrál na plné čáře. Už úvod, ve kterém poznáváme postavy a jejich vztahy, je bezvadný, ovšem po přeletu do Švédska jen těžko hledat slova pro popis té atmosféry, která nastane. A jak je to natočené! Nápadité úhly kamery a střihy, dlouhé a vtahující záběry, k tomu "živá" hudba a jeden podivnější pohan než druhý. Těším se, až to uvidím znovu - vím přesně, nač se budu chtít soustředit. (02.08.2019)

Ari Aster si prostě po Hereditary řekl, že teď všechny vytrollí a vznikl Midsommar. Prvních deset minut ještě jede v Hereditary vibe, pak zvrat, všechno se rozsvítí a začíná rozkošně bizarní komedie. Tři čtvrtě kina se po celou dobu smálo, i té přestřelené brutalitě, která nepůsobí tísnivě, spíš směšně, takže pokud to byl záměr, ok, funguje to. Nemůžu říct, že bych se nezasmál a nebavil. Dokonce i těch 146 minut uteklo nečekaně rychle. A je tam pár scén, které člověk ještě v ničem neviděl (a jsou zábavný), ale ten film mi nic nedal. Z Hereditary jsem měl alespoň tísnivej pocit. Tady jsem se dvě a půl hodiny bavil a nic víc. Asi to má být tak trochu alegorie na hroucení vztahu, ale... meh. (07.08.2019)

„TADY PAN PELLE NÁS POZVAL NA AUTENTICKÝ HIPÍSÁCKÝ SLUNOVRAT NA JEHO JÓDLUJÍCÍ FARMĚ...“ /// Halucinogenní kamera, pohanský rituály… prostě oslava slunovratu se vším všudy. A to za bílýho dne, takže není se třeba obávat, že bysme ze života sekty něco prošvihli. Kamera je součástí příběhu, protože se tady celkem dost magoří… Zajímavý, ale že bych na tom ulítl… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju houbovej čaj. 2.) Našel jsem v hrnku z kundy chlup. 3.) Thx za titule „Dadel“.. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.09.2019)

Čtu a říkám si, že jsme na tom všichni tak nějak podobně. Slyšel jsem, že je to nejlepší horor roku 2019 (ne, jen napínavý a bizarní a trochu dlouhý film). Pomyslel jsem si, že mi to připomíná Rituál (a ejhle, mrknu do zajímavostí a přesně to je tam zmíněno). Takže jo, několika scénami snímek zaujme (úvodní sebevražda, postupné mizení a paranoia, skok ze skály), ale celkově je to fakt průměr a režisérský sestřih nám spoustu věcí objasní, ale zbytečné věci zůstanou, takže žádná změna. 60%. (26.11.2020)

Kontroverzné dielo, to bez debaty. Florence Pugh ma zaujala už v jej predchádzajúcom historickom filme, tu jej to znova výborne sadlo, film suverénne ťahá. Kategória horor sedí, ale je to skôr poriadne psycho. Režisér Ari Aster rozhodne má talent, dokáže vytvoriť atmosféru, ale rovnako ako v predchádzajúcom horore nezvládol celkom záver, nemám na mysli poslednú scénu a úsmev Florence Pugh. Na môj vkus sa mohol krotiť v niektorých erotických scénach, stačili náznaky, zbytok si divák domyslí. Išiel však na to dosť riskantne, a dopadlo to tak, že som prvý krát zažil ako sa počas premietania dvihlo asi 5 divákov a kino opustili... Pri záverečných titulkoch som začul poznámky o odjebaných 3 hodinách času a premárnenom vstupnom...Do kina nechodím moc často, ale 7 eur za vstupné to už je kurva moc... Film 60%. (08.08.2019)