Cez prsty

Kolečkova svérázná interpretace rozchodu Kiki a Maki. Petra Hřebíčková s Denisou Nesvačilovou si přes síť pinkají Langoše. A ten už je pomalu směšný s tím, jak mu filmaři neustále přisuzují role svůdců všemožně "svůdné" image. Ovšem jakmile jsem přistoupil na to, že Jiří Langmajer svede ženu každé věkové kategorie, větší problémy jsem už s filmem neměl. Ano, Vojta Dyk je kvůli scénáři neodvolatelně trapný až neužitečný, nicméně vypadal, že mu albánské ovzduší (viz film) vzalo veškerý rozum, tudíž mám k jeho výskytu vtipné vysvětlení. Petr Kolečko se ukázal coby neotřelý režijní panic. O plážovém volejbale jeho počin až tak není, zápasové dění si nechá film až na finále, ve "zbytku" se řeší vztahové peripetie i krize v ustáleném ženském sportovním duu. Ústřední ženský tandem je komediálně sympatický, sexuální i jiné polohy příkladně zvládá a k tomu jim notuje Burma Jones i Abraxas. Kolečko zvolil originální tvůrčí přístup, diváka nezatěžuje úmornou sportovní terminologií a herce dostává frekventovaně do různě komediálních pater, kdy je někdy cosi trapného vykoupeno něčím neotřelým a v rámci žánru nepříliš viděným. Zaujmou vypointované dialogy, pochopitelně nechybí ani touha jít proti proudu, to je poměrně zvoleno ve tlumené formě, a v neposlední řadě je kladen důraz na sexy vysportovaná ženská těla, hlavně pěkně formované zadky hrají prim. Explicitní nahota ale k vidění není, vteřinový záběr na pánské přirození je takřka nepostřehnutelný, obnažená Denisa Nesvačilová se ke kameře točí nejraději zády a Petra Hřebíčková nabídne ze svého nahého těla relativně nejvíc. Plážové písky dosud nezažily větší vztahové represálie, jaké nám předhodil Kolečko a spol. Zkusme tedy s jeho hormonálně rozhozenými hrdinkami (s)pinkat. 8/10 (07.03.2020)

Na 10 trapných českých komedií připadne jedna povedená a tou Přes Prsty nepochybně je. Příběhově to sice není nic zajímavého, ale potěší neokoukané prostředí volejbalu a především herci, kde Langmajer hraje svou typickou roli kure*níka v milostném trojúhelníku mezi Hřebíčkovou a Nesvačilovou, což jsou snad největší kočky na komediální české scéně. Hezky se na to kouká, především když mají holky jen bikiny a vtipných hlášek je také dostatek. Fajn oddychovka. 7/10. (23.01.2020)

Nakonec jsem byla ráda, že jsem na to do kina nešla - nadávala bych. Od Kolečka jsem tedy čekala víc, hlavně co se týká scénáře. Filmy o sportu musejí mít přece nějaký náboj, člověk musí chtít fandit a být napjatý - to se zde nepodařilo vůbec. Docela dost mi taky vadilo, kolik sprostých slov musela ta křehká děvčata za celou stopáž vyslovit, aniž by to jakkoliv ospravedlňovalo závažnost či ftipnost situace. Zkrátka, co skvěle fungovalo v Mostě, tady působilo jak buchar na porcelán. A ještě si neodpustím doušku na Langoše - z mnoha jiných snímků víme, že dokáže působit jako sexy svůdník, ale v tomto se předvedl jedině jako úchyl. Absolutně nešlo uvěřit, že by se do něj dokonce obě naše hrdinky tak zbláznily... (12.02.2020)

Co si budeme povídat... Tenhle flák dělá trhákem Jirka Langmajer. To s jakou lehkostí a zároveň suverenitou prochází životem a touto hodinkou a půl, to je naprosto super! Dopomohla tomu, i když krapet laciná, pohodová story, plná vtipu, romantiky, sexu, voliše a samozřejmě i půvabu a krás v podání hlavních dam - Hřebíčkové a Nesvačilové. Za mě velice příjemný překvapení, což se u českých komedií jednadvacátýho století hrozně moc cení! 75% (04.11.2020)

"Ženský vnímaj jinak kvalitu informací." Jako celoživotní fanda sportu musím uznat, že tak špatnej volejbal jsem snad v životě neviděl. Tím však negativa končí a následuje zábava. A já se bavil královsky. Většinou za to může hovado Jíra, ale není na to sám. Třeba rumunskej skořápkář Gejza to taky rozjel docela slušně. Z podobnejch filmů si toho kromě nálady většinou moc nepamatuju, ale tady nevymizí vzpomínka na porovnávání pinďourů, jednoznačnej instantní parametr, legovou terminologii, albánský přísloví nebo hádku, kdo komu zasune láhev whisky mezi pysky. Co je ale ještě horší, tak já jsem během filmu netoužil po výměně tělesnejch tekutin s přítomnýma slečnama, protože já jsem toužil bejt Jírou a v pohodě si to užít se všema. Na to jsem moc slušnej týpek, ale film ve mně vyvolal snění a to já považuju za známku toho, že se to povedlo. (12.10.2021)