Zabíjanie

kviff54 Takto pri sobotnim dopoledni mi Zan opravdu sedl. Nejsem fanda shaky cam, ale v zelenem feudalnim japonsku vytvari zajimavy kontrast k tradicim. Je to fajn pohled na samurajske tema, ktere jsem mel vzdycky rad, a z kterym, kdyz tak nad tim premyslim, se opravdu pytel neroztrhl. Jen houst. (01.07.2019)

Chápu, co tím chtěl básník, hrající si na Kurosawu a Tarantina, říct. Ale fakt ne. I přes hodně dobrou a nadějnou první polovinu. Zabíjení je důkaz, že i když je něco ve sdělování svého poselství efektivní i efektní, může to být stejně hrozná sračka, která si hraje na art, ale trochu moc a hlavně neohrabaně tlačí na pilu. (04.07.2019)

Předně upozorňuji, že nejsem nějaký znalec nebo fanoušek samurajských filmů, tohle jsem si zkusil dát čistě jako festivalový experiment, jak se mi bude líbit něco mimo mé preferované žánry. A přiznávám, že tohle mě absolutně nezaujalo. Pokud se nějaký film odehrává 80 minut na jednom místě někde v lese a běhají tam chlapi s mečem, nedokážu to asi dost dobře docenit. Takže za mě absolutní nuda, která mě nebavila, a která pro mě byla spíše utrpení. Přišlo mi, že děj se nikam nevyvíjí, film je celou dobu o jednom a tom samém a i při téhle vstřícné stopáži jsem v polovině filmu začal v sále usínat. Přesvědčil jsem se, že chodit v rámci festivalu na filmy mimo mé preference není dobrý nápad a omlouvám se tomuto filmu, že to odnesl, ale fakt to pro mě bylo utrpení a nedokázal jsem asi dost dobře docenit celou tu tématiku. Každopádně za mě nejhorší celovečerní film košického Art Film Festu, který jsem tu viděl. Pokud jste fanoušci žánru, mé hodnocení ignorujte. [27. Art Film Fest Košice] (22.06.2019)

Zabití. Extrémně sugestivní, experimentální. Místy až neprofesionálně působící ruční kamera podtrhuje celkový dojem. Otázkou je, nakolik je film dobrý. Pokud ho mám hodnotit subjektivníma nejaponskýma očima, pak si myslím, že je velmi realistický, tudíž i dobrý. Nemusí se to ale každému líbit a ani já si nejsem jistý. ■ Dívám se na osobnost režiséra a zjišťuji, že divoká kamera, experimentování a underground jsou pro něj typické. Pokud jsem měl neurčitý pocit, že mi jeho práce připomíná některé starší experimentální české filmy, pak to taky nebylo zcela mimo. (30.10.2019)

Typický Cukamotov štýl roztraseného detailu, tentoraz na historický spôsob. Prostredie využité na maximum. Súboje šťavnaté - len zase raz zamrzí, že ich je tak málo. Jediný problém, ktorý Cukamoto vždy mal, bolo vykreslenie vzťahu medzi postavami. Tu síce na akejsi úrovni vzťah medzi samurajom čo ešte nikdy nezabil, a prostou dedinčankou ako tak funguje. Ale finálny stret dvoch samurajov mi prišiel trochu prázdny. Čo bol možno Cukamotov účel. Veď na konci plače dedinčanka práve preto, že sa z jej milého stal niekto úplne iný. A že sa tejto zmene snažil samuraj úpenlivo vyhnúť. Významovo bohaté a vo svojej krátkosti aj zábavné. Minimálne to dáva zaujímavý pohľad do kontextu žánru filmu o samurajoch. Invenčné, krvavé a iné. Nie dokonalé ale pre mňa po všetkých stránkach (až na tie postavy) aj funkčné. (13.08.2020)