Putovanie so sobíkom

Už jsem putoval s kde čím… medvědi, tučňáci a spousty jiných zvířat v Zázračné planetě a například i v Planetě Česko. Sobíkovi po řemeslné stránce nic vyčítat nemůžu, Francouzi podobné projekty skutečně umí, ale jeho putování mě moc nebavilo a dokonce jsem u toho usnul. Dodíval jsem se sice druhý den, ale bralo mě to znovu. Sobi zkrátka nejsou pro film tak vděčná zvířata. O jejich roztomilosti (základ podobných počinů) se dá diskutovat a jejich aktivita také není strhující. Navíc krajinu mám raději letní než zimní. Přes všechny výhrady to ale rozhodně není špatný film a komentář v podání Marka Ebena je výborný. Tentokrát je to za tři hvězdy. (07.05.2020)

O první roku laponského mláděte. Není to jen pro děti, ale i dospělé vyprávění. Je to z blízkosti jako by zvíře s připevněnou kamerou špehovalo a natáčelo druhé zvíře. Jsou zde vypjaté okamžiky jako přechod přes ledovou a dravou řeku a také ty odlehčené situace jako potrhlá veverka. K tomu krásný cestopis Laponské polární země. Film se nevyžívá v krvi, ani nepěstuje falešný útlocit hodné přírody. (10.04.2020)

Nádherný dokument o přírodě dalekého severu, oživený příběhem prvního roku sobíka Aila. Kromě jeho stáda se potkáme snad se všemi zvířecími obyvateli laponských lesů a hor. Zažijeme námluvy polární lišky nebo rosomáka, hranostajovu hru na schovávanou, orlí let při lovu lumíků a další autentické záběry drsného života v divočině, sněhu a mrazu. (29.12.2021)

Se snímkem mám problém ve 2 rovinách. 1) Antropomorfizuje přírodu nepřijatelným způsobem. Nemám s tím problém u karikatury, bajky či jinak posunutého vyprávění (Mrňouskové, animáky, ...), ale u filmu tvářícího se jako dokument, který ale dělá ze zvířat herce, s tím nemohu souhlasit. Už to jméno "sobík", pseudokomunikace s veverkou či králíkem, naprosto nepřirozené vztahy mezi zvířaty, ... Korunu tomu dává komentář, který je silně Gaia friendly eco emo (chovaná zvířata ztratila přirozené instinkty a jsou snadnou kořistí rosomáka, scéna s harvestorem, ekoplky o narušení migračních tras, které přirozeně každou zimu narušují laviny a sesuvy, klimaplky, ....) a ke kterému mi Ebenův hlas vůbec nesedí. A cítím z něho, že ani Eben si čtení moc neužíval. Slova mu nelezla z papuly. 2) Cílová skupina - děti - se v kině moc nebavily. Ona to, ruku na srdce, není žádná řachanda, ve které se stále něco děje. Také vesměs zimní krajina v parném létě působila poněkud nepatřičně, prostě nezabrnkala na stejnou strunu, jako kdybych film viděl třeba v březnu 2019, kdy pořád ne a ne přijít jaro. Co na filmu ale musím pochválit, je přece jen jakási snaha o vykreslení syrovosti přírody (zamrzlé jezero s ozdobou, vlčí úlovek), i když bylo od začátku jasné, že hlavních aktérů se nedotkne. Musím také ocenit pečlivost a náročnost natáčení, které asi nebyla žádná legrace. O to víc zamrzí, že výsledný produkt není nic moc. PS: Teď ke mně přiskotačila 7letá dcera a řekla mi, ať sem napíšu, že čekala, že to bude lepší, že to nebude tak doopravdický. Takže to píšu. (15.06.2019)

Během sledování prvního roku života zvídavého a nebojácného sobíka Aila, zachyceného v tomto zdařilém rodinném filmu, jsem se ráda nechala unášet fascinující krásou laponské přírody. Ze zdejší fauny mě asi nejvíc uchvátily záběry polárních lišek a rosomáků. Hodně se mi líbila i doprovodná hudba Juliena Jaouena. A také vemlouvavý komentář v podání Marka Ebena je dle mého názoru ku prospěchu věci. (85%) (18.01.2023)