Besný pes a Glória

V kontextu všech jmen před i za kamerou (od produkujícího Scorseseho, přes klasika filmové hudby Elmera Bernsteina až po vynikajícího kameramana Robbyho Müllera) vyvolává "Vzteklej pes a Glorie" příznačně až vztek, jak moc potenciálu přichází vniveč a jak jako celek prostě nefunguje. Režírující one-hit-wonder John McNaughton, který si udělal jméno znepokojujícím "Henry: Portrét masového vraha", buďto tento projekt naprosto neukočíroval, nebo se pokusil tuctový scénář ozvláštnit mnohoznačností, která ale padá na hubu, neboť je stejně ve finále zcela anulována. Celý projekt je postavený na dvou až zoufale nekoncepčních nápadech. První představuje premisa postavená na rádoby důmyslné parafrázi slovní hříčky "no guts, no glory", kde poslední slovo je tentokrát v odkazu na titulní postavu psáno Glory. Druhý vtip filmu má spočívat v tom, že zde De Niro a Murray hrají zdánlivě proti svým klasickým škatulkám. V případě obou ovšem představují jejich zdejší party pouhou hodně vlažnou zahřívačku na jejich zásadně dotaženější role v "Jackie Brown" a "Na Hromnice o den více". Kámen úrazu spočívá v tom, že jejich zdejší figury se pouze tváří jako atypické díky místy překvapivě dobrým dialogům, jenže jednají zcela schematicky. Vyprávění totiž klame tělem, když dává značný prostor postavám a jejich frustracím, nejistotám a životním kompromisům. A to až do té míry, že si diváci mohou začít myslet, že se bude film vyvíjet jako mnohovrstevnaté drama, které se nebojí ukazovat atypické hrdiny stranou tradičně prezentovaných škatulek maskulinity. Jenže navzdory všemu potenciálu se slibně atypicky rozjeté vyprávění usadí v těch nejtradičnějších možných kolejích. Z pojednání o křehkých a obvykle skrývaných stránkách maskulinity nakonec vše ústí do prachsprosté manic pixie girl báchorky postavené navíc na debilním indoktrinačním schématu, že chlap si ženu udrží pouze, když někomu dá přes držku. ____ Překvapivě "Vzteklej pes a Glorie" v mnoha ohledech představuje přesný protiklad geniální dekonstrukce sebezahleděné toxické maskulinity v "Oldboy" Parka Chan-wooka. Oba filmy pojednávají o podivné hře a komplikovaně se vyvíjejícím vztahu dvou mužů, kde zásadní roli hraje žena dosazená po bok hlavního hrdiny. Také obsahují obrazy mnohdy zkratovitého násilí, bitek plných bolesti i vyčerpání a odehrávají se na pozadí odvrácené strany velkoměst s podivnými podniky a službami pro gangstery. Jenže zatímco "Oldboy" diváky od původních sympatií k hrdinovi vede k ohromně tragickému finále a prozření, že to on ve skutečnosti byl celou dobu záporákem, "Vzteklej pes a Glorie" jen jakékoli atypické a komplexnější rysy maskulinity prezentuje jako podivínství a slabost, které jen omezují tradiční ctnostně heroické mužství inherentně zakotvené v každém chlapovi, jemuž žádná žena nedokáže odolat. ____ "Vzteklýho psa a Glorii"  by bylo možné vzít částečně na milost, kdybychom si v souladu se zde často zmiňovanou psychoterapií a ovládáním hněvu připustili možnost, že se jedná o origin story k "Přeber si to". (14.07.2022) (menej) (viac)