Milujem ťa modro

Asi právě tak. Neurazí, nenadchne. Je to taková klasická "pohádka", která není sprostá a obhroublá a postavy v ní nejsou naprosto pitomé. Přesto je to prostě těžce stylizované, aby se u toho nemuselo nebo nesmělo moc myslet a k takové odlehčené atmosféře přispívá i několik humorů, které i zafungují. Takže co většina filmu je poměrně zkousnutelná, tak závěr mi přišel těžce zkratkovitý, jak kdyby ho původní scénář ani neměl a někdo ho musel narychlo domyslet a dát tak smysl názvu filmu. PS: Ten pokus o nalákání pánského doprovodu dámského diváctva přidáním několika nahých "asi modelek" mi také přišel jaksi zbytečně prvoplánový - docela by mě tak zajímalo nějaké srovnání původního Papouškova a finálního použitého scénáře. (30.01.2017)

No tyvole... Lituji, že jsem si během filmu nedělala poznámky, protože podruhý to fakt vidět nechci. Za všechny ultrapříšerný dialogy (a že jich tam je!) cituji tedy pouze ten postkoitální úplně na konci, kdy z Nesvačilový sleze onen velmi nesympatický hrdina : "Ty seš ale překvapivě talentovanej žák. A taky žádostivej." Mlask. "Dneska nepřestanem ... /hraně funí/..... dokud nedostanu jedničku." Jedním ze sponzorů musí být likér Baileys, protože ho tady všichni nadšeně konzumují. Já jsem za posledních dvacet let neviděla nikoho, kdo by to dobrovolně pil a bylo mu víc než dvanáct let. "Terezo... já tě miluju." Tereza rychle položí svůj prst na jeho ústa: "pst!" Tenhle paskvil má na svědomí nějakej magor. (30.11.2018)

V Česku nemají české romantické komedie na růžích ustláno a není divu, neboť když se jako zázrakem něco takového objeví, okamžitě je strhán se stejnou energií, jako jakýkoliv snímek Zdeňka Trošky. A tak se nedivme, že tu vznikají pouze prostoduchá rodinná dramata a štvavé snímky pomlouvající dobu před rokem 89´ a dělající z komunistických funkcionářů šílence. Tento snímek Miloslava Šmídmajera rozhodně své kvality má a jako takový tu skutečně nepřekvapujíc už velmi dlouho chyběl. Že není natočen přesně podle vize scénáristy Jaroslava Papouška? No a co? Celá léta po Papouškově smrti po scénáři ani pes neštěkl a teď se budou všichni kritici předhánět, co pomluvit víc? Šmídmajer to celé zpracoval podle sebe a dobře. Příběh zde kombinuje lásku a umění a tak děj diváky přivádí mezi lidi pohybující se v tomto odvětví. Snímek je pohodový, úsměvný a žánrově přitažlivý. Obsahuje nádherné scenérie a letní atmosféru. Jen jedno by se dalo vytknout a tím je zvýrazněná nahota. Ta tu takto prezentovaná skutečně být nemusela. (07.01.2018)

Další z řady podprůměrných českých komedií, na něž divák zapomene dříve, než řekne "Denisa Nesvačilová". Je to film na nějaké pošmourné nedělní odpoledne, kdy není nic na práci anebo se člověku nechce dělat vůbec nic. Povedených vtipů se moc nedočkáme, to už více nahých žen, postava Taťány Medvecké mě vyloženě iritovala. Václav Jílek většinu filmu zmateně běhá po městě, ale aspoň je sympatické, že si dvě hlavní postavy vykají téměř celou stopáž. Aspoň, že se během natáčení narodilo pět dětí, to je pozitivní... (22.10.2017)

Další z dlouhé řady novodobých nepodarků z českých filmových luhů a hájů, který se marně snaží předstírat, že jde o film a ne o jednu velkou a dlouhou reklamu na (doplňte dle potřeby: auťáky, šampóny, alkohol, atd., atd.). Podivného slepence zcela nevěrohodných jednání postav se scénáristé drží jako ono příslovečné hovno košile, přičemž herecké "výkony" všech aktérů úporně setrvávají na jim dobře známém, řekl bych až domovském, televizně-reklamním levelu, stanoveném německými výrobci pracích prostředků a italskými výrobci tuňákových konzerv. Až člověka napadá, zda honoráře nakonec nebyly účinkujícím tohoto panoptika vyplaceny barterovým způsobem: bedýnka kosmetiky Donna HAIR, dvě lahvinky Baileys a půjčení mazdy na tři týdny. Plus bonus pro (ne)stárnoucího Kratinu: ještě jednou si aspoň šmátnout... (18.02.2020)