Psychobitch

Ako pohľad na šťanie do zasratého hajzla, to mi naozaj nechýbalo. Ani jeho vytieranie rukou. Ani pľutie do fľaše od coly. A ani facka dievčaťu. Keď sa však cez toto všetko človek nejak prekúše, tak od druhej tretiny sa to začne celkom slušne vyvíjať. Festivalový film, z ktorého som mal najprv pocit, že to bude hovadina a nakoniec sa z toho ukázala celkom poctivá filmarina. (16.04.2020)

Střet dvou světů. Marius je premiant třídy, šprt a mamánek (vlastně i tatánek), jehož život se odvíjí podle předem narýsovaných línií. Frida je volnomyšlenkářská rebelka, která se za žádnou cenu nechce zařadit do řady "normálních". Trochu mě děsí to prosazování jediného správného názoru, sešněrování života různými konvencemi a když jen trochu někdo vybočuje z řady je označen za nenormálního podivína. To je, bohužel trend Západu, ke kterému jsme tak vzhlíželi za našich totalitních let a nepomysleli si, že by se to mohlo právě z této strany vrátit. Pro teenagery cenný film, pro mne až tak atraktivní nebyl. (08.05.2020)

Norské teen drama Psychobitch je vskutku trefnou sondou do života dnešních pubescentů potýkajících se s velkou citovou a sociálně-psychickou nevyzrálostí. Musím říct, že takhle ubučenou a v některých momentech poměrně nechutnou romanci jsem asi ještě neviděla. Ale i když na první pohled působí nevábně až odpudivě, přesto má své neodolatelné kouzlo, které se naplno projeví v posledních minutách filmu. (85%) (05.03.2023)

Konečně film, u kterého mám pocit, že můžu s čistým svědomím a objektivně říct, že tu poměrně přesně představuje dnešní nepřístupnou mládež. Název filmu je možná až moc krutý, ale téma je zajímavé. I scénáristicky to má přesně ty klasické vzestupy a pády, které chytlavý scénář musí mít, aby to diváka zaujalo. Jedná se o dnešní pohled na první pubertální lásky v norském provedení. (11.11.2022)

Školská tématika je vždy predzvesť toho, že ma film bude baviť (väčšinou to tak naozaj je). A musím uznať, že PsychoBitch bol z tých zaujímavejších školských filmov, ktoré majú v sebe tú esenciu kvality. Zápletka tu bola v podstate úplne triviálna, ale ten vývoj medziľudských vzťahov a hlavne dilematické váhanie Mariusa tu poriadne zintenzívnili celý dej. Frida bola sympatická, aj keď jej afektované výpady neboli nič, čo by sa dalo nejako obdivovať - hoci takíto ľudia dosť priťahujú pozornosť (či už pozitívne alebo negatívne). Inak, pozornosť sa tak veľmi v závere obracia na Mariusa a Fridu, až mi prišlo ľúto samotnej Ley, ktorá v podstate nič zlého nikomu nespravila, a napokon práve tá si všetky rozmary Mariusa či Fridy odniesla... (11.04.2020)