Ohlédnutí

„Prosimtě…existuje vůbec něco pro co by se dalo žít?“ – „Jak to mluvíš?“ – „Já to myslím vážně.“ Už úvodní skvělý monolog hlavního hrdiny mě hodně navnadil a celkově jsem byl se snímkem spokojený. I když nutno přiznat, že divácky to není zrovna jednoduchý film ke sledování, ať už stylem (a hlavně tempem vyprávění) či určitou nevyrovnaností (nejenom hlavního hrdiny a jeho nepříliš záživnými zkraty). Když ale dáte filmu šanci a nenecháte se odradit, dostanete silné, emocionální scény (nechybí i pár docela naturalisticky působících momentů), výživnou myšlenkovou potravu, vhodně poskládané střídání dob (válka, dění po Únoru, 60. léta), výtečné herecké výkony ústřední dvojice a sem tam i něco lehce (hořce) úsměvného. Samotnou kapitolou je pak velmi dobrý konec, i když se nemůžu ubránit dojmu, že se u něj tvůrci nemuseli bát trochu víc přitlačit na pilu. A po třetí zkušenosti s režisérem snad už můžu trochu objektivněji prohlásit, že Máša rozhodně má divákovi co říct, jen ten jeho způsob je někdy trochu těžkopádný. Za mě to budou slušné 4*. „Víš na co sem přišel? Že je to všechno za jedny prachy. Ať dělám, nebo nedělám. Tak co bych měl dělat. Já sedím a hledím. To je taky práce.“ (22.02.2015)

Bylo to ohlédnutí za dobou minulou, dobou velmi těžkou, ale Čepkovi ta role rozervaného, alkoholem prosáklého intelektuála neuvěřitelně padla, stejně tak i ideologické přesvědčení a politické komunistické angažování Jiřiny Třebické-ve filmu jako citově sblížená Čepkova alias Františkova partnerka. Opět jedna z jeho "NEJ" rolí, i když ke vší jeho úctě ne až zas tolik známých. Za zmíňku stojí ještě připomenout i menší roli Valarie Kaplanové, kterou jsem ve filmu s šedesátých let zaznamenal snad úplně poprvé, člověk ji má zafiksovanou až s pozdějšího období viz. Slunce seno, bába Tutovka nebo s pohádek pro děti, a nesmím zapomenout také na zpívající Evičku Olmerovou. (06.09.2007)

Pokud bych měl porovnat Ohlédnutí s velmi podobně tématicky laděným a ve stejné době vzniknuvším Jirešovým Žertem, Žert by jednoznačně zvítězil. Dialogy v Ohlédnutí jsou vzhledem k civilnímu pojetí snímku příliš literárně-teatrální, herci pak - patrně i kvůli rozpačitému režijnímu vedení - nepříliš přesvědčiví. Zejména Jiřina Třebická, která má sice krásnou, oduševnělou a tragickou tvář, ale postavu jí vůbec nevěřím, i když i zde je z velké části vinen scénář, vyznívající navíc (opět na rozdíl od Žertu, dovolil bych si dodat) poněkud tezovitě. Petr Čepek je ale Petr Čepek. A také kompozice některých záběrů a asociativní střihy v několika momentech jsou velmi nápadité. (06.09.2007)

Buď se s tématem či jeho zpracováním míjím, nebo už se v dnešní těkavé době jen těžko zpomaluji... O filmu řekl jeho kameraman Ivan Šlapeta, že jej připravovali v "předvečer Pražského jara" a v tomto kontextu se zdál velmi statečný, ale když přišla doba kdy se najednou smělo všechno, už film nezaujal. Po srpnu 1968 ovšem všechno bylo jinak, film šel do trezoru a tvůrci na "kobereček a do klatby". (19.06.2011)

-Má duše je splasklá jako balon. Kde načerpat lehký plyn, který by jí dal zase vzlétnout?- Nacisti, fašisti, komunisti - jedna svoloč. Když O. Vízner říká, že nevidí rozdíl mezi diktaturou fašistickou a komunistickou, až z toho lehce zamrazí. Ne, tenhle film museli soudruzi nenávidět! Velmi působivá Šlapetova kamera předkládá divákovi místy poetické a jinde zase syrové obrazy. Přesto, že zde často svítí slunce, samotný film je velmi temný. František se upíjí a ubíjí, jeho anarchismus je voláním topícího se v moři. A přesto tak řada lidí žila... Připomínka kruté doby - válečné, poválečné a té socialistické.... (03.08.2022)