Melrose Place

Tak jsem neodolala a znovu jsem shlédla pár dílů tohoto amerického seriálového hnoje, jenž pojednává o jednom idylickém promiskuitním domečku v L.A. v uličce zovené Melrose Place. No a nebyla jsem zklamána, rozumějte, nic mě nepřekvapilo, protože vzpomínky na mé teenagerské roky, kdy jsem to děsně baštila a neustále vedla ve školních lavicích "duchaplné" diskuze o tom, co je lepší zda MP nebo BH, tak ty vzpomínky už jsou dávno vyhodnocené jako dočasné hormonální pomatení smyslů i mysli. Ale přece jen jsem vždycky měla větší slabost pro aktivní středostavovské třicátníky než pro telecí středoškoláky, připadala jsem si nejspíš o něco starší a moudřejší (uhááá). Dnes už vím, proč je MP tak špatný a hrozný seriálový výpotek. 1. Má nesympatické hlavní hrdiny, které čas od času znenadání -jako blesk z čistého nebe- popadne záchvat špatnosti, načež časem -a opět znenadání- přichází záchvat dobrosti. Což má nejspíš evokovat vývoj jejich osobností. 2. Má toliko nevydařené, stokrát okopírované a předvídatelné zápletky, které společně s klišoidními dialogy tvoří nejstupidnější, zároveň však nejvtipnější, momenty. 3. Mezi hlavními -střídajícími se- hrdiny nefunguje téměř žádná chemie, o lásce se víc krdá a kydá, než aby se prožívala a ukazovala (fakt, MP je umírněný na to, jak tam každý s každým leze do postele). Vztah obvykle začíná kamarádšoftem, pokračuje přes postel až k nenávisti a pomluvám. Někdy se to cyklicky opakuje. A to je to nejnudnější část. 30% a z nostalgie zaokrouhluju hvězdičkově nahoru. (11.01.2003)

Zlatý Glóbus - nominace (5) - 51. ročník (za rok) 1993 - Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Heather Locklear, 52. ročník 1994 - Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Heather Locklear, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Laura Leighton, 53. ročník 1995, 54. ročník 1996 - Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Heather Locklear (05.03.2009)

Jako malej jsem to sledoval s našima v odpoledních nedělních hodinách až jsem přešel do fáze, že jsem na tomhle seriálu začal ujíždět víc jak máma... :-D tenhle seriál je opravdu americký - v jednom díle se toho odehraje tolik, co by snad běžnému člověku ani ne za celý týden, ale mně tyhle intriky, spletě, vztahy,... prostě bavily a to je to hlavní. Nejlepší jsou ty dramatické konce, které vás prostě přinutí se dívat příště znovu... O:-) (22.12.2007)

Tak tady se scénáristé vyřádili. Takové panoptikum vyšinutých psychopatických postav by nevytvořil ani Hitchcock. Totální devalvace vztahů byla dovedena do takové dokonalosti, že už to nebylo o tom, kdo s kým, nýbrž kdo s kým pokolikáté. Aby toho nebylo málo, snad ke každé postavě přičarovali scénáristé nějaké tajemství z minulosti, jehož provalení bylo vždy dobrou záminkou k tomu, aby se na scéně objevili další psychopati, například exmanželé či ještě vyšinutější sourozenci. Nu, raději bych žil v prostředí stvořeném Alfredem Hitchockem, než se přestěhovat do tohoto komplexu s bazénem. Výsledkem scénáristických ekvilibristik pak bylo to, že nakonec byl nejsympatičtější doktor Michael Manchini, jenž byl odpudivým záporákem už od začátku, ale aspoň si držel pořád svou linii. Přesto musím uznat, že toto dílo dokázalo udržet diváka v pozornosti a nebýt některých obzvlášť šroubovaných dialogů, situací a postav, šel bych s hodnocením zřejmě ještě výše. (19.08.2012)

Při první řadě to vypadalo ještě jako docela slušný seriál. A stalo se to, co se obvykle stává. Nechci to rozebírat, už jen vzpomínání je dost drsný (všimli jste si například, že Amanda - Heather Lockler - se během seriálu stihne vyspat se všemi mužskými postavami kromě Matta, protože ten je homosexuál?). Bez Jacka Wagnera by to byla jen jedna hvězdička. (22.05.2003)