Takí sme boli

Barbra a Robert nepôsobia na prvý pohľad ako očakávaný pár a práve na tejto rozdielnosti je celý film postavený. K tomu sa pridávajú dišputy o politike a kinematografii, respektíve politike v kinematografii a divák si nakoniec uvedomí, že sú obaja ako pár perfektní a v určitom zmysle sú ich postavy ako pre seba stvorené. A to aj s tým očakávaním, že to môže celé každú chvíľu prasknúť. Vážne cítiť, že to písal Trumbo, ale Pollackove stvárnenie je tak trochu tuctové, presne ako by sme očakávali a mohlo sa ísť takpovediac viac na dreň v zobrazení ich vzťahu a dialógoch. (01.01.2019)

Pro někoho NUDA, pro mě osobně VELMI příjemně strávených 118min. Vždy jsem před „akcí a rychlým zběsilým střihem“ dával přednost umírněné (volně plynoucí) režii, která má divákovi co nabídnout (hercům nechá vyniknout) a s tím spojeným civilním hereckým výkonům. Všeho tohoto, (navíc jako bonus příjemná atmosféra a dobře napsané dialogy) se mi měrou vrchovatou (díky trojlístku Pollack-Redford-Streisand) dostalo zde. Ti dva snad nemohli být více rozdílní. ONA, idealistická aktivistka s neutuchající touhou a zápalem pro „lepší svět“, která nemá pochopení pro (politický) humor, ON zcela pragmatický, věčně optimisticky naladěný (s úsměvem od ucha k uchu), pro úspěch snad již „předurčen“ (scénárista Hubbell Gardner) a jejich společné soužití orámované důležitými událostmi tehdejší doby. K úplné spokojenosti (stejně jako uživ. Superpero) mi scházelo větší prokreslení strašáku jménem „McCarthy“ (Pollack, se o toto téma pouze „otírá“), nicméně o tom tento snímek v prvé řadě není. A o čem, že v prvé řadě je? O (ne)obyčejném soužití dvou (ne)obyčejných lidí a jejich strastiplné cestě zvané ŽIVOT. P.s. „žehlíš si je? A nebolí to“ :o) Jj, Pollack na mě (v drtivém počtu případů) vždy platil. (28.09.2011)

Nesnášim Barbru Streisand jako takovou, ale když ještě navíc hraje roli nějaký salónní levičácký aktivistky, která se chová takovym způsobem, že má nejspíš krámy asi 400 dní v roce, tak to bylo na mě už poněkud silný kafe. Navíc ten film by stál nejspíš za hovno i kdyby tam místo Streisandky hrál někdo jinej. Tohle mě naprosto minulo. Ani Robert Redford mě tady moc nenadchnul. Navíc v jeho téměř 40 letech působil v roli študentíka ve školní lavici trochu mimo. Ono bylo vůbec komický, že stárnutí hlavních postav se vyřešilo tak že Barbra Streisand změnila účes. Co jsem zatím viděl filmy režiséra Pollacka, tak jeho tvorba mě vůbec nebere. (06.01.2020)

Spouštějícím elementem pro to, abych se podívala na tenhle film, byl kdysi dávno seriál Sex ve městě. Těšila jsem se hodně, protože tamější scéna, která variovala závěrečnou scénu z tohoto filmu, mi z paměti doteď nevymizela, byla nabitá emocemi a mi se chtělo řvát. Něco podobného jsem očekávala i od filmu Takoví jsme byli. Jsem však mírně zklamána. Herci byli výborní, titulní píseň je nádherná, politika jako skoro stěžejní téma v romanticko-dramatickém příběhu zaujme, ale jako celek mě tento snímek až tak neoslovil. Nekonaly se výbuchy emocí, dokonce i ten konec mě nechal chladnou. Škoda. (16.09.2012)

Nečekala jsem, že mě tenhle film bude tak bavit. Nakonec jsem se od něj nemohla odtrhnout. Důvodem byl dobrý náhled na ženu s mesiášským komplexem, která chce spasit svět, ale v reálu jí vaděj lidi. Možné spoilery. Necítí se dobře ve společnosti, ze které hledá úniky. Důvod si vždycky najde. Všechno dobré si naprojektuje do jednoho chlapa, kterého pak miluje příliš. Ten je však nohama na zemi a společnost má rád, pár je tedy dost nevyrovnaný. Osobně jsem nečekala, že s Katie vydrží Hubbell tak dlouho, a že se k ní přes odhodlání k ukončení vztahu vrátí. Stačil k tomu jeden telefonát, a to tedy byla scéna na jedničku. Monolog manipulující ženy se vším všudy, kdy Hubbella přesvědčila, aby se k ní vrátil. Odhadnutelný konec byl nevyhnutelný. (21.11.2020)