Návštevníci

Viděl jsem na Jednom světě. Přiznám se hned zkraje, že mi to koncepčně vůbec nezapadalo mezi ostatní dokumenty o lidských právech. Být nějakým Ukrajincem, Severním Korejcem, Íránkou/whatever a pozorovat to, co tu častokrát paní Zdenka řeší, tak bych nejspíš nezřídka zakroutil hlavou. Zajímavé mi přišly Zdenčiny rozhovory, vedené v angličtině, potažmo vždy když Zdenka přešla do angličtiny, byl mi její projev daleko sympatičtější. Ty filozofické toky a verše v češtině - to mi sem prostě vůbec nesedělo. Vím, může být můj problém. Beru. Stejně to uvedu. Za mě nadbytečné zrovna tak jako ty rodinné chvilky. Názor: "Proč bych nemohla vychovat své děti tam, kde chci? Proč se takto v bezpečí můžu cítit jenom doma?" Tohle vážně? Byl by to zajisté krásný svět, kdybych mohl vychovat svoje děti tam, kde si zrovna zamanu, ale to přeci není nárok. This is the world we live in. Zase, fňukat nad tímto, v porovnání s tím bezprávím co jsem viděl v jiných dokumentech na Jednom světě, prostě ... ne, fakt ne. Třebas srovnávám nesrovnatelné, ale tenhle dojem si z toho prostě odnáším. Sympatičtí mi byli především ti, s kterými byly rozhovory dělány. Toho týpka z Etiopie mi bylo upřímně líto, ale fakt ta scéna s těma slzama? Nebylo to trochu overreacted? Já nevím, jestli k němu zrovna měla tak blíž, nebo nějaká chvilková emoční nebo jiná labilita, ale tahle scéna na mě působila nejvíc strojeně z celého dokumentu. Doufám, že se aspoň v tomhle pletu, nicméně za zbytkem si stojím. Autorka dokumentu je sympatická, Danielův svět byl fajn. #Nooffense (27.03.2023)

Pokud neděláte dokument pro fanoušky (Marley) nebo s lyrickým vyzněním (Bábušky z Černobylu), je přijetí publikem dost nejisté. Spoustu lidí totiž stále přistupuje k dokumentům jen jako k balíčku informací, díky kterému pak budou moct nakráčet do diskuze s jasně vyhraněným názorem (buď jsou pro, anebo proti osídlení Špicberků; buď hrdince fandí, anebo jí zesměšňují; nic mezi tím). __________ Já osobně bych režisérce Liškové určitě nezazlíval, že tu své (nejednoznačné) hrdince umožnila se naplno vyjádřit - slovně i emočně. O emoce a o vztah ke Špicberkům tu přece šlo v první řadě! Navíc se ani nejednalo o žádnou tendenčnost: diváci mohli několikrát slyšet i zcela opačný postoj, než ten, co zastává hrdinka filmu... Stojí tedy ten film za zkoušku? Záleží, jestli jste schopni o filmu (či dokonce po filmu) aspoň chvíli nepředpojatě popřemýšlet... (08.05.2024)

Dokument, jehož jediným plusem jsou záběry krajiny na Špicberkách. Vysokoškolsky vzdělaná sociální antropoložka se zcela vážně ptá, proč by nemohla vychovat své děti tam, kde chce? Proč jenom doma? Jako by to snad bylo nezpochybnitelné právo každého člověka již od jeho narození: moci si sám bez omezení vybrat, na jakém místě planety bude chtít žít. Že bychom se třeba všichni i se svými rodinami sebrali a vyrazili dejme tomu do Švýcarska...? Nebo na Capri...? Nebo do toho (nyní již zpropadeného) Norska, jehož vláda se konečně odhodlala řešit neúnosnou situaci a společně se Švédskem, Dánskem, Finskem a Islandem spolupracuje při vyhošťování nelegálních imigrantů? Doslova tragikomicky pak působí etiopský kosmický fyzik, bědující, že malém v rybářském městečku daleko za polárním kruhem nemůže najít práci. To je asi jako kdybych se rozhodl postavit si rozhlednu ve sklepě a pak naříkal, že odtud nikam nevidím. Pani Zdeňka, které norská vláda přidělením grantu zajistila dva roky existence pro celou její rodinu se třemi dětmi, prolévá krokodýlí slzy nad tím, že když její dvouletá výzkumná činnost skončila, musí se opět vrátit domů. Ovšem na to není připravena - z dobrého bydla v norském dotačním ráji prostoupeném hyghe už se jí k rodné hroudě vracet nechce. Svou frustraci tedy vtělí do jalového výkřiku v závěrečných titulcích: prý - věnováno všem, kteří museli ze Špicberk odjet dřív, než na to byli připraveni. Co k tomu dodat… točit ten dokument pro těch pár lidí snad ani nestálo za to. (17.02.2024)

O čem to vlastně bylo? O zbytečně placeném člověku, který nekonstatuje nic nového? Nebo o tom, že si vykládám s lidmi o tom, co všichni vlastně ví? Právě takové profese a tito zaměstnanci navyšují ekologickou zátěž planety snad nejvíce... zbytečné a o zbytečnostech. Jediným pozitivem jsou krásné obrázky na devastovanou krajinu, kam si snad někdy zaletím podívat. Nechť je má uhlíková stopa nižší, než všech sociálních antropologů světa! (18.02.2024)

Úvodní desetiminutovku nadšení záhy střídá fňukání představitelky, které nabírá na intenzitě až do samotného závěru. Některé rozhovory jsou zajímavé, ale neustálé nářky jsou téměř k nevydržení. Naprosto nerozumím tomu, kde hlavní představitelka přišla na myšlenku, že by měl každý automaticky mít právo žít, kde se mu zachce. 10 % (17.02.2024)