Polojasno

Deník studenta a pozdějšího člena vyšetřovací komise Václava Bartušky je jedna ze zásadních zpráv o průběhu událostí ze 17. 11. 1989. Vágní a nicneříkající výpovědi tehdejších příslušníků SNB a StB jsou postaveny do kontrastu s osobními zkušenostmi těch, kteří byli na Národní třídě vystaveni brutálnímu útoku. Bohužel, Renčova režie je jakoby nepřítomná, vřazování autentických záběrů postrádá vlastní dramatický účin a vlastně jen kopíruje hrané pasáže. Někteří herci jsou ale přesvědčiví (vynikající Postránecký, Vinklář, oba Hrušínští, Ľubo Roman v roli generála Lorence) a díky nim vzniká před kamerou patřičné napětí. Určitě ale platí, že v tomto případě je mnohem lepší přečíst si stejnojmennou knihu. (17.11.2021)

Na televizní film to není špatné, ale nelíbilo se mi až příliš okaté a nezdařené vykrádání JFK Olivera Stonea. Herecky velmi rozporupné, zatímco Postránecký zazářil, představitelé hlavní role jakoby neusnesli břímě povalené na ústřední hrdiny. Střídání dokuemtárních a hranných záběrů není příliš šťastnou volbou a také některé záběry jsou zbytečně předramatozované. Ale jinak dobré. (28.11.2008)

"Já jsem ti přece říkala, Vašíčku, že je všechno úplně jinak." V době "Sametový revoluce" jsem byl studentem vysoký školy, ale nedostal jsem pendrekem, takže nejsem hrdina. Zato jsem měl možnost nahlédnout dění pod pokličku, takže souhlasím - všechno bylo jinak. A jelikož jsem nikomu nechtěl dělat užitečnýho idiota, tak jsem si ani klíči nezacinkal. Komunisti prostě v poklidu předali moc Komunistům v dresech "demokratických" partají, zásadní svazky STB se urychleně skartovaly a svět se točí dál. Přesto je "naivní" pohled Václava Bartušky poměrně zajímavej a mě v něm nejvíc pobavil pan Záhadný a výtahová proměna Drahomíry Dražské. A pokud někoho zajímá, jak to nejpravděpodobněji bylo, tak mým životním zkušenostem je nejbližší analýza bývalýho disidenta Dolejšího. (18.11.2018)

Nechytil jsem to od začátku, proto jsem taky nevěděl, že to má pod palcem Filip Renč. Musím říct, že se mi velice líbil způsob, jakým je to natočené. Občas zachází do extrému (snímací kamery), ale povětšinou se mi jeho nápady líbí. Trošku sice pokulhává titulní hrdina, ale všechno zachraňují role vedlejší. Především, když se v pozadí pohybuje Josef Vinklář a popíjí kafe, máte dobrý pocit, že to tam někdo suverénně jistí. Nejen on, ale i Táňa Vilhelmová, (dokonce) Jan Hrušínský nebo Václav Postránecký, jehož závěrečná scéna byla natočená prostě úžasně. Dávám 80% a doufám, že si to jednou od začátku do konce v klidu pustím znovu. (17.11.2008)

Hm, tak i Renč chytl filipa a se zatemělým mezimozkem dělá si jasno. Hotová komisní filipika! Škoda jen, že z toho (závažného a dodnes(!) plného nejasností!) tématu udělal debilní panoptikum, manipulativní frašku a plytkou šaškárnu... Nebo to měla být komedie??? %-o . . . A komu to slouží Filipe? A komu teď sloužíš? Proč jsi takový sráč? . . . Polosračka? Ne soudruzi, sračka! - - - - - (Poprvé viděno kdysi po vzniku v poločasech, hodnocení 20.12.2011 při repete na >nejasné jebničce< 337., zhnusený komentář zde jako osmnáctý - 20.12.2011) (20.12.2011)