Káčerovo

Když jsem byl malý, byl to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. Časně ráno jsem vstával a těšil se na seriály od Walta Disneyho. Tento jsem měl možná ze všech nejraději. Výborná zápletka každého dílu spolu s osobitým humorem hlavních protagonistů je nezapomenutelná. Doufám, že až budou vyrůstat moje děti, tak se tento seriál vrátí na obrazovky nějaké české TV stanice. (25.12.2007)

Jen málo mých lásek z dětství obstojí i při retrospektivě po dvaceti letech. Výjimkou je sousedovic Eliška, a pak ještě zvířecí farma v Kačerově. Jedinečný dabing plný hlášek, primitivně zábavné příběhy a animace, která je sice starší než já, ale hravě strčí do kapsy polovičku mazanic pro dnešní děcka. (29.10.2017)

Krom časopisu Leo jedna z nejmilejších věcí, kterou mi jako capartovi přinesla revoluce. Fakt vybroušené postavičky. I kdyby jste mě vzbudili o půlnoci uprostřed spontánní poluce tak vám je všechny vyjmenuju, a to o čemsi svědčí. Paní Čvachtová ..tomu říkám panečku řádné příjmení pro smyslnou paňmámu. Sluha Johann by stoicky přešel i vlastní znásilnění. Strýček Skrblík mě zase naučil nemít rád lidi, co říkají penězům penízky. Rampa McKvák bavil vydatně svou zkázonosnou pilotáží, stejně jako lehkou vrozenou retardací, Ňouma pak těžkou. Roztomiláci Kulík, Dulík, Bubík i Kačka měli kukadla přes celou hlavu, asi jako Honza Nedvěd zuby. Mělo to šťávu (teď nemyslím jen paní Čvachtovou) i drajv. A víte vůbec proč má kachna plochej zobák? 90% (19.08.2017)

Implementace kapitalistických symbolů do mladých myslí diváků TV. V ČR rozhodně aktuální v 90. letech po revoluci, kdy jsem seriál viděl i já. Vysoké hodnocení svědčí o naprosté neprozřetelnosti, které jsem zpočátku taky propadl. I když se seriál snaží maskovat neustálou honbu za poklady (penězi - kapitálem) rodinnými hodnotami, faktem zůstává, že pro strýčka Skrblíka jsou stejně nejdůležitější. Copak někdy zůstal opravdu chudý? (28.07.2011)

Jedním z nejpříjemnějších důsledků Sametové revoluce bylo to, že mě a moje vrstevníky tenhle seriál při své české premiéře zastihl ještě jako malé děti, které seděly v neděli večer doma u často ještě černobílých televizí a slintaly nad každým dalším dílem kačerů. Dokonalé, dokonce natolik, že jsem chtěla mít růžové šatičky a růžovou mašli ve vlasech. Jediné růžové oblečení, které jsem kdy chtěla, Kačko. Že se jedna ze zastávek pražského metra jmenuje Kačerov považuji za poklonu všem z Kačerova. (05.11.2010)