Normální lidi

Velmi dobrá a věrná adaptace velmi dobré knih. Oba dva herci v hlavních rolích ze sebe vydali co mohli a řekla bych, že se jim to povedlo. Těžko říct, co na to říká člověk, který knihu nečetl. Protože já byla ještě před pár dny v hlavách Marianne a Connella a tak mě občas dokonce rušilo, kolik toho třeba Daisy Edgar-Jones prozrazuje svým výrazem. Ale jasně, že to tak musela hrát, protože pak by většina diváků nechápala už vůbec nic. Takhle mi ale připadá, že spoustě lidem musí v žaludku ležet hlavně Connelle. Btw. Taky v Paulu Mescalovi vidíte probleskujícího Jakuba Štáfka? A taky vás fascinují ženy jako Daisy Edgar-Jones alias mimochodemjsemfaktkrásná? :-) Za mě je to skvěle natočené, dostali to do rukou lidi s citem (teď čučím, že to jsou skoro samý ženský), moc se mi například líbilo, když se k nějaký scéně vrátili a bylo vidět, jak strašně odlišně ji oba protagonisté viděli a prožívali a tak, pokud se na to nedíváte jen jako na podivnou vztahovku, dostanete mnohem víc témat - od rodinných vztahů, přes sociální rozdíly, neschopnosti existovat mimo svou nastavenou bublinu, strachu, k vyhoření a duševním poruchám. A teď jdu hledat soundtrack! (12.02.2021)

Normal people je aktualizace love story pro dnešní mileniály a generaci Z a je dobrá ze dvou důvodů: 1. kvůli předloze: standardní vzorec scházení a rozcházení / přibližování a oddalování hlavní dvojice dobře ukazuje skutečný problémy mezilidských vztahů dnešních mladých lidí - úzkostná starost o vlastní obraz v sociální skupině, s tím související strach z ukázání slabosti jeden před druhým a tím i otevřená komunikace vlastních pocitů a z toho plynoucí chyby v komunikaci skutečných intencí. 2. kvůli zpracování: a to především sexuálních scén a všech scén, kde hraje roli tělo. Budování duševní intimity prostřednictvím tělesný intimity je zobrazený super dvojznačně - jednak je to výraz povrchnosti, ale jednak to ukazuje minimální rovinu, na který oba musí být vzájenně upřímní a kde můžou s tělem odhalit nitro. Sexuální scény tvoří určitě desítky procent stopáže a snad nikde nejsou zpracovaný tak dobře: není to porno, není to trapný, mají spoustu poloh a daří se přes ně budovat charaktery postav a jejich postav minimálně stejně jako přes standardní dialogy. (12.05.2020)

Další teenage drama, později spíš NA drama se skvělým zpracováním, ale motivem, který se hodně opakuje a není moc originální. I když jsem Connelovi a Marianne držela od začátku palce, dost mi určité věci seriál znechutily a tak jsem zbytek už jen prolítala v rychlosti. Irská produkce je určitě méně klišoidní a tak to celé vyznívá lépe, ale já jim na tento trik neskočila. Klišé převzaté z méně kvalitní knihy jako např. naprosto dokonalý sex v 18ti letech (tak určitě) v kontrastu s chováním hlavního hrdiny na střední - je smutné, že i dnes se potřebují náctiletí přetvařovat, aby zapadli do určitě skupiny nebo typické nedorozumnění, kdy je otázkou několika hodin či dokonce minut si to vyříkat. Vím, že hážu flintu do žita moc brzo, že později jde seriál možná hlouběji a je psychologištější, ale obávám se, že na to nemám. Reálné hodnocení bych viděla tak na 3 a půl hvězdy. (09.05.2023)

Bez sebemenšího povědomí o předloze jsem od takto pojmenovaného seriálu čekal nějaký twist. Jak příjemné tedy bylo překvapení, že Normální lidé vypráví o úplně normálních lidech a jejich úplně normální romanci, a to tak přesvědčivě, že si málem nezadá ani s mou srdcovní (taky úplně normální) Aférou. Překvapení tak příjemné, že jsem si pohrával i s označením dosavadního osobního objevu roku. Stejně jako ten úplně normální vztah má ale i seriál své ale. Velké ALE. Náhlé časové posuny ještě byly v pořádku, ústřední dvojice je tak dobře obsazená, že jsem jim věřil jak úvod na střední, tak i průběh vysoké školy a proměnu, kterou si sami prošli. Pro jejich autenticitu jsem byl ochotný přejít mávnutím ruky i karikatury mužů v životě Marianne (i když to s každým dalším šlo hůř a hůř). Samotný vynucený závěr, který přišel odnikud a nevím jestli má sloužit jako cliffhanger nebo jako uspěchaná tečka, ve mě ale nechal tak hořkou pachuť, že mám chuť si ji zkusit opravit knižní předlohou. Snad se nespálím i u ní. (02.05.2020)

Protože podobná témata příliš nevyhledávám, zůstanou Marianne s Connellem takovou výjimkou potvrzující pravidlo. Nakonec je pravda, že jsem Normálním lidem dal šanci především kvůli kameře a ta je obzvlášť ve spojení s hudbou výborná. Exteriérové záběry krajiny, či procházky městem, mají tu pravou britsky pošmurnou atmosféru, která jakoby nevyprchala ani z interiérových čistě dramatických scén. Jenže toho dramatu postupně ubývá, což je vidět třeba na postavě hlavního hrdiny. "Svým způsobem" je jeho chování v prvních epizodách pochopitelné, jenže když se to do nekonečna opakuje? Když v těch následujících stále zraňuje nejen sebe, ale i Marianne a mnoho dalších kolem něj. Potom příběh o svoji zajímavost rychle přichází a zůstává pouze ta kamera. Navíc Paul Mescal působí jak kdyby byl v nekonečné depresi, což je ale vzhledem k výše zmíněnému zřejmě ta pravá poloha jeho postavy. Vnitřní boj je na něm znát... takové to "řekni to" a zase nic. To Daisy Edgar-Jones má těch citových poloh a povahových změn podstatně více, její pojetí Marianne je dokonalé. Jenže ten příběh prostě vyšumí, čemuž nahrává i rychlý závěr. 65% (29.01.2021)