Persona non grata
Hvor kragerne vender
Obsahy(1)
Návrat do rodného kraje nebývá lehký, zvlášť pokud jste v sedmnácti utekli z domova a pak jste ještě napsali knihu o tom, jak bylo vaše dětství strašné. Laura se kvůli svatbě svého bratra po dlouhých letech vrací z Kodaně domů na statek v Jutsku. Vrací se jako spisovatelka, bohémka, veganka a environmentalistka, s krátkými vlasy a s novým jménem Irina. Ale také se starým traumatem, jemuž bude muset naplno čelit, protože její bratr si bere právě onu ženu, která Lauru v mládí nejvíc šikanovala. (Letní filmová škola)
(viac)Videá (1)
Recenzie (23)
Tématicky je to vzorová dánská dramatická událost, v tomto případě ale s komediálními prvky. Ty se projeví v momentě, kdy hlavní postava, která se tu chová jak Gréta za Švédska začne všechny ty dánské vesničany z rodinné usedlosti pomlouvat a školit je. Třeba proč by neměli jíst maso. Pak ale dánský vidlák vrátí úder a dá tamní rovnováze opět řád. Škoda jen, že závěr nebyl trošku víc tragický. U Dánska je to skoro povinnost pro dobré filmové hodnocení. ()
Emocionální portrét dvou žen, které mne od začátku iritovaly. Postupně jsem si uvědomil, že to je záměr režiséra, který ukazuje, jak nelogická a nevyzpytatelná může být lidská psychika. Oceňuji barvité vyobrazení dánského venkova a atmosféru filmu, která mě nutila přemýšlet nad tím, co vlastně způsobuje konflikty mezi lidmi. Nejde o odpočinkový film k relaxaci, a tak je potřeba k němu přistupovat + je potřeba počítat s tím, že hlavní postavy člověku mohou pít krev, na což se snažím sám trochu povznést při svém hodnocení: 70% ()
Bývalá heteráčka alebo niečo také sa vracia domov na dedinu a tam konfrontuje svoj „vyspelý svet“ s hnusne zaostalým, stredovekárskym. Jej vyspelý svet to je: Otvorený vzťah, teda mrdaj so všetkým bez záväzkov, plus pľuvanie na spoločnosť, ktorá je xenofóbna a hetero normatívna. Takéto slniečkárske bláboly sa tu opakujú v konverzačke, kde sa postupne zoznamujete s postavami, aby ste nakoniec prišli na to, že ste ich poznať ani nechceli a nepotrebovali. Dánske devy by mali ale žrať menej chipsov. Na ich svadobné šaty totiž treba tak 200 metrov štvorcových látky. ()
Tak v prvom rade musim podotknut,ze s komediou to nema absolutne nic spolocne,skor sa priklanam k dramatickemu zanru,aj ked u Danov som zvyknuty na ovela vyssiu kvalitu,vlastne cely film sa toci okolo jednej zenskej,ktora nie je s nikym a s nicim spokojna,je na*ebana na cely svet,mna osobne to neohurilo,skor som sa nevedel dockat konca...:-) ()
„Přiznávám, že trpím hrůzou z místa činu. Ať fabuluju sebevíc, vždycky se cítím divně, když se vracím domů.“ A ta hrůza brzy nabude přesných kontur a Laura pozná, že měla dát na svůj vnitřní pocit…Ono se to může zdát krásné. Po letech se vrátit do rodné hroudy, poznávat místa, tváře, pocítit nostalgii. Jenže ne vždy musí být takový návrat příjemný, někdy to může být peklo, když vyplují na povrch stará traumata, nevyřčené výčitky a přítomnost „nežádoucí osoby“ je vše, jen ne kvitována. Od první interakce Laury s ostatními postavami je publiku jasné, že pro ni bude platit ten druhý případ. Na druhou stranu tím, jak je Laura ublížená, podrážděná a vztahovačná, si u diváka moc sympatií neudělá. Nepříjemných, dusných scén přibývá a napětí pozvolna graduje. A na tom film staví. Jde o tragikomedii, která sází na divákovu škodolibost a zlomyslné vyžívání se v hořkých, pro protagonisty trapných situacích. Místy jsem se bavil víc, chvílemi zase méně, nic neřešící závěr to mé rozhodování mezi 3/4* nakonec překlopil na lepší průměr. ()
Reklama