Maratónec

Film som videl v približne rovnakom období, ako Kramerová verzus Kramer a bol som z neho približne rovnako nadšený. Mal som akési náhodné Hoffmanovské obdobie, keď som jeho tvorbu spoznával prostredníctvom našej verejnoprávnej televízie. Sledovať maratón nie je príliš veľká zábava, aj keď trvá približne rovnako, ako Maratónec, tento film však áno. Chcelo by to po dlhom čase zopakovať. VIDENÉ ZNOVA: Príbeh maratónca nie je, povedzme si pravdu, nič extra výnimčné, ani originálne. Lenže sme v trileri zo 70tych rokov, kde mi neviem prečo všetko pripadá vždy tak nesmierne príťažlivé, že mi dve hodinky ubehnú ako voda. Možno za tým všetkým cítiť nový Hollywood a číru radosť z filmárčiny aj v rámci štúdií. Štyri hviezdy za súčasný triler a za ten zpred 40tich rokov sú vždy niekde inde. (15.01.2013)

Docela zajímavý film s Dustinem Hoffmanem. Ze začátku člověk moc neví, o co jde. Později ale vše začne dávat smysl a my se ponoříme do děje. Thomase navštíví jeh bratr v New Yorku. Ten je ale po chvíli zabit a Thomas neví, co se děje. Je zapleten do hry nacistického zubaře, který prahne po židovských diamantech. Začíná hra na život a na smrt. Povede se Thomasovi vyváznout ve zdraví? "Spolykej ty diamanty!" (01.05.2023)

Dustin Hoffman sice není mým oblíbencem, avšak jeho filmy často opravdu stojí za to! Maratónec není výjimkou. Příběh obyčejného studenta, který se bez vlastního zapřičinění zaplete do špíny kolem uprchlých nacistů a diamantů, zaujme od samého začátku. Nechybí ani scény, které si člověk bude na dlouhou dobu pamatovat, např. nekompromisní, nevyšperkovaná, tvrdá a testosteronová bitka Roye Scheidera v pokoji, prohledávání Hoffmanova bytu, zubařina či čepel v rukávu Laurence Oliviera. (18.04.2017)

Ptáte se mě, jestli je to bezpečné? Nemám se na toto spíš ptát já vás, pane doktore..? Když se řekne Maratónec, každému se asi vybaví proslulá scéna dentální tortury, někdo si třeba vzpomene i na Babeovu sexuální výdrž, ale pro mne je hlavní devízou temný, místy až mysteriózní feeling, ke kterému výrazně přispívá i to, že Schlesinger dlouho neodhalí karty a kašle na nějakou dějovou sevřenost. Vyzdvihovat herecké výkony ústředního dua je jako nosit nacistické zločince do Jižní Ameriky, ale je na místě ocenit i upozaďovaný talisman pro štěstí, který se používal hlavně v 70.letech a nosil jméno Roy Scheider. Škoda, že „Jewish revenge fantasy“ už nepatrně ohlodal zub času a taky od novely značně odlišného konce, který celkové vyznění zlehka polije hřebíčkovou tinkturou. Dodatek: Všimli jste si, co si postava Hoffmana na sebe navlékla, když vylezla narychlo z vany, aby se skryla před poskoky nacisty Szella? V čem byla mučena a v čem utíkala po ulicích před svými pronásledovateli? Pruhované pyžamové kalhoty nápadně připomínající část vězeňského mundúru (třeba v koncentračním táboře). Náhoda, nebo úmysl? (03.02.2017)

U opěvovaného Půlnočního kovboje jsem Schlesingerovu genialitu nenašel, tak jsem rád, že mi to vyšlo napodruhé. Maratónec je zatraceně atmosférický, excelentně natočený a mistrně zahraný, a pokud se vám ho podaří zhlédnout, aniž byste tušili, o čem je (díky bohu za to, synopse tomu filmu musí neskutečně brát vítr z plachet), budete dobré dvě třetiny filmu vyjeveně čumět, jak zprvu nanápadný příběh nabírá otáčky. Ta chvíle, kdy vám všechno zapadne dohromady, je k nezaplacení. (13.03.2009)