Nikdo se nebude smát

První Bočanův film, kterým tento režiser velice slibně začal svoji karieru. Vybral si námět od svého profesora dějin literatury / M.Kundery/ a to na velice provokativní tema - neustoupit tlaku okolí, které chce jenom jedno - vrátit svého neposlušného intelektuála do svého stáda. Kunderovi se Juráčkův scénář příliš nelíbil pro komediální odlehčení příběhu. Já si myslím, že naopak humor dodal příběhu potřebné koření / např.scénka v hospodě, kde se hlavní hrdina ukrývá před dotěrným psavcem, je velice vydařená/ . Jen škoda, že současná česká literatura dává tak málo námětů oproti šedesátým létům. (06.09.2008)

Brilancí a hloubek knižní předlohy to (pochopitelně) nedosahuje, zato se k ní (nepochopitelně) přibližuje. Formálně experimentální, hudebně odvážný a po všech liniích hravý Bočanův debut přinesl životní roli pro Jana Kačera (mimochodem jeho fyziognomie vykazuje značnou míru podobnosti s MK) a pro mě osobně jedno z největších překvapení roku. S českou novou vlnou jsem sice rámcově obeznámena, ale tahle anekdota-tragikomedie-ironická hříčka a následné nutné zaplacení účtu v době uličních výboru, schůzí politbyra a všeobjímací kontroly velkého Bratra v podobě malého českého souseda mrazí, baví, okouzluje. Lehce amorální a těžce lehkovážný profil hlavního hrdiny je vytěžen v komických situacích jak vystřižených z amerických screwball comedies, v romanci i ve společenské ironii, jíž tenhle kunsthistorik proplouvá, dokud nenarazí na osudové jméno Záturecký. Pravda zraní, lež vás může zničit a žert dokáže oboje. Publikum v Ponrepu se smálo. A jedna starší dáma to kvitovala nelibě: "Spratkové jedni, nevědí, čemu se smějou. " (29.03.2008)

"Buď jste lhal jemu, nebo dnes lžete nám…" Na začátku všeho byla asi poměrně pochopitelná snaha docenta Klímy v podání Jana Kačera se vyhnout tomu, aby musel napsat nepříjemný kritický posudek na špatnou knihu jednoho dotěrného postaršího člověka jménem pan Zátorecký. Taková docela absurdní banalita či groteska. Podobná jiným absurditám z knih Milana Kundery (viz třeba Žert). Podobné je to i s důsledky. V tomto případě jsme svědky toho, jak se na jednu lež nabaluje další a další, až se z "oběti", která je vystavena něčemu, co by se dalo v dnešní terminologii nazvat skoro až "stalkingem", stává nakonec "pachatel". Obvinit někoho ze sexuálního obtěžování je docela síla. Klíma si ale zdá se z toho nic nedělá. Ani v okamžiku, kdy od svého profesora na fakultě slyší velmi moudrou myšlenku: "Vyvracet fámu, to je stejně nemožné, jako kdybyste chtěl věřícímu vymlouvat neposkvrněné početí" A tak vše končí až velmi absurdní stranickou schůzí, kde se ve velkém "pere špinavé prádlo". A vlastně ani tam ne. Možná to vše končí až v okamžiku, kdy Klímovi jeho (teď už vlastně bývalá) milá říká další moudrou myšlenku: "Už nikdy nelži, protože člověka, který lže, si žádná žena nemůže vážit". Pokud jde o samotné filmové ztvárnění jedné z povídek Kunderových Směšných lásek, je třeba Bočanovi vyseknout poklonu, jak se tohoto úkolu zhostil. Pokud je samotný Kunderům námět groteskně absurdní, tak obdobný dojem si může divák odnést i z tohoto filmu. Některé scény jsou přitom přímo k popukání (viz třeba scéna z hospody, jak se Klíma snaží schovávat před Zátoreckým). Pokud jde o ztvárnění této postavy Janem Kačerem, musím přiznat, že mě zde zaujal o trošku méně, než v jiných jeho filmech z 60. let (např. Návrat ztraceného syna nebo Údolí včel). Ale rozhodně nezklamal. Stejně tak jako rozhodně nezklamal celý tento film. (03.08.2017)

Tragikomický pohled na společnost prostřednictvím stíhání mladého akademika Klímy neúnavným Zátureckým. Některé scény vyvolají i úsměv, například němohra při skrývání v hospodě. Opakující se absurdita ovšem místy i nudí. Herecky zaujme nejen Kačer (Klíma), ale i Havelková (sekretářka) nebo Libíček (hospodský). (15.03.2009)

Biedermayer má svá pokračování a Kunderovy povídky ze šedesátých let se soustředí právě na drobnokresbu této směsi svatouškovství, zastírání a narůstající mravní krize společnosti šedesátých let. Hlavní hrdina zápasí sám se sebou a jeho uhýbavost se mu vrací bumerangovým efektem. Dobovou tendenci symbolizuje i průhled do rozkopané pražské ulice. Arabeska pohybů vyhýbajících se postiženým místům  symbolizuje bezvýchodnost doby a země směřující do krátkodeché naděje Pražského jara a následující tzv. normalizace...Tvůrcovský tým reprezentují špičková jména československé kinematografie a televize. Hynek Bočan tento kritickorealistický snímek mohl už tehdy považovat oprávněně za mimořádně zdařilý debut. (26.04.2023)