Nanuk, človek primitívny

Eskymáci žili po staletí jako přírodní národ. Pak přišli bílí muži, s kamerou, s gramofonem, ale taky se zbraněmi a alkoholem. Od počátku eskymáky vykořisťovali - včetně pseudo-dokumentu od Flahertyho. Dnes si Kanada snaží koupit svědomí tím, že jim staví města-ghetta, kde je nechává pít, fetovat a zabíjet se navzájem. A my se u obrazovky ekologicky sentimentálně dojímáme nad jejich umělecky nastříhaným životem. (06.12.2009)

Dokumentárne filmy mám rád. Konečne sa mi podarilo splatiť dlh tomuto žánru a pozrel som si výnimočné dielo Roberta J. Flahertyho, cestovateľa a priekopníka dokumentárnej kinematografie. Nanuk je veľmi osobný film mapujúci ťažký život eskimákov kdesi na brehoch Hudsonovho zálivu na severe Kanady. Sme svedkami radostí i starostí jeho rodiny v krutých podmienkach severu. (07.08.2010)

Jeden z prvních dokumentů, které byly kdy vytvořeny. "Nanuk - primitivní člověk" si ale získal celkem dost kritiků hlavně proto, že kamera zde není jen jako nástroj, který zaznamenává, ale muž za ní je i tím, kdo koordinuje. Je to částečně hrané, protože Flaherty chtě jednoduše mít dobré záběry. Vzhledem k tomu, že si svůj předchozí materiál, kterého byly hodiny, spálil, nechtěl už točit něco, co pro něj nebude dokonalé. A svým způsobem to dokonalé je. Na svou dobu zajímavé, místy sirové, jak tím, co vidíme, tak tím, co cítíme, scény, se dokáží vrýt do paměti, ale hlavně dokáží prezentovat život těch, kteří jsou zde zobrazeni. Věříte, že takhle žijí, a uvědomíte si, že vy takhle žít nechcete. Silný dokument, který rozhodně překvapí kvalitou obrazu i po více jak 90 letech. (15.02.2014)

Flaherty a jeho definice dokumentu, který je nám podsouván jako reálná a upřímná výpověď. Bohužel už zde se dají najít nějaké ty okliky, které byly nutné pro dobré filmařské vyjádření a věřte, že kupříkladu taková stavba iglú se nepovedla hned napoprvé. Protipól k Muži s kinoaparátem by měli vidět všichni, kdo se alespoň trošku snaží nakouknout pod pokličku subjektivního vyjadřování skutečnosti, které je nám podsouváno jako objektivní. Základ žánru a velmi příjemná hodina v extrémních podmínkách. (17.06.2005)

Nečekaná pecka. Za prvé je to dotyk světa, který už dneska nikdo nezdokumentuje, protože prostě není. Za druhé – vypadá to, jako když před třiceti lety vzal děda kameru osmičku a šel si nás natočit na hřiště, ale právě v tom je to stokrát opravdovější než kterýkoli dnešní dokument se sebeefektnějšími podvodními záběry ze subjektivního pohledu tučňáka, hyperrealistickou počítačovou grafikou a příjemným hlasem vševědoucího komentátora. Za třetí – na obalu píší něco o podobenství o osudu člověka na téhle planetě, a ono fakt! Jak tam tak Eskymák tahal lachtana zpod ledu, uvědomil jsem si spící dům kolem sebe a svoji rodinu v něm a úplně mě zamrazilo, jak já a my všichni taky takhle taháme lachtany, jenom čím dál složitější cestou. Nezní to bůhvíjak přesvědčivě, když se to napíše, ale v tom bijáku to takhle je a je to sakra přesvědčivé. — Že je půlka scén zinscenovaná, že Nanuk už na rozdíl od svých předků ve skutečnosti při lovu běžně používal flintu, že po natáčení umřel (mimochodem se zdá, že spíš v posteli na tuberkulózu než v divočině hlady), že se iglů nepovedlo postavit napoprvé, že pro interiérové scény museli postavit druhé, z jedné strany otevřené, protože do normálního by se Flaherty s kamerou nevešel a neměl by dost světla? No a? Nebuďme naivní, každý film realitu chtě nechtě cupuje na kousky a z nich pak znovu skládá; nějaké primitivně pojaté požadavky na „autentičnost“ jsou mi s prominutím víte kde, Dziga nedziga; za důležité považuju, jak působí výsledek, ne okolnosti vzniku. — Ještě by mě zajímala ta osmdesátiminutová verze, viděl jsem třičtvrtěhodinovou z LK. (29.03.2010)