Švindlíř

Hlavní postava poté, co byla neprávem uvězněna, nachází zálibu v hraní hazardních karetních her, ale záhy se s ním spojí mladý muž se společným nepřítelem, a tak začíná cesta za pomstou. Dvojice hlavních postav Oscar Isaac a Tye Sheridan jsou stravitelní, příběhově jde o prostou, byť přízemní revenge story, avšak bez jakéhokoli násilí či akce, která je celá říznutá gamblingem. To je možná i aspekt, který zamrzí nejvíc, protože ani pomsta ani gambling nejsou úplně plnohodnotně provedeny, každá část jede jen napůl, dokupy až tak moc nejdou a společně se začínající love story ke konci (ta mě už vůbec nezajímala) jde ve výsledku o nemastný, neslaný a nedotažený film, který vlastně o ničem není. Dá se přežít, ale čekali jsme větší akci nebo větší ponoření do Card Countingu, což je samo o sobě lákavé a dosud až tak moc nezfilmované téma, takhle je to až moc povrchní a nic neříkající… (01.11.2021)

Svetovo uznávaný scenárista a čiastočne režisér sa na sklonku profesijného života zameral na miniatúrne štúdie silných persón. Pomalosť rozprávania dá vyniknúť psychológii a divák stráca pojem o čase. Presne za toto som mal rád napr. Briana De Palmu. Poctivá filmárčina a remeselná precíznosť až na prvom mieste. Žiaľ, mrzí ma že, naproti tematickej vyspelosti, s akou poňal misijnú reflexiu Prvého napraveného (2017), Card Counter ostal ambicióznou ambivalentnosťou a tragickosťou vyslužilého vojenského dôstojníka/vyšetrovateľa. William má nadanie na rýchle počty, analýzy a triky s kartami (jeho druhé alter ego), avšak to atraktívne a napínavé mystérium z deja a jeho skrytej osobnosti postupom čase negraduje, ale stagnuje. Nie však v zaujímavý bádavý prerod ale skrz nedostatku umeleckej vízie. Postava Oscara Isaaca mohla byť nedostupná a pritom krásna, komplikovaná ale zato dráždivá. Lenže ostala strohá, divák sa o nej veľa nedozvedel a trošku skratkovito konala vo vzťahu k mladému Cirkovi. (24.11.2021)

Ťažko povedať, prečo táto komorne pojatá, až meditatívna cesta za chladnou pomstou nepresvedčila širšiu filmovú obec. Scenár iba pomaly odkrýva, o čo postavám ide a kam to celé smeruje. Tým ale dokáže prekvapiť a vôbec nevadí, že všetko je artovo tlmené, práve naopak. Niečo podobné sme už síce videli viackrát, ale Schrader využil tému psychicky zničených bachárov fungujúcich počas nultých rokov v rôznych väzniciach prispievajúcich k "väčšej demokracii" na svete prostredníctvom mučenia každého, kto pripomína Araba. Málo prepieraná téma v kinematografii možno nesadla každému práve kvôli spojeniu s hazardným svetom kartových hráčov. (12.09.2022)

Schrader je celkem dobrej scénárista, ale jako režisér je naprostej diletant neschopnej vytvořit jakýkoliv napětí, drama nebo emoce. The Card Counter je prostě levný televizní béčko, kde se občas na zdech objeví stíny kameramana a vrchol filmový řeči je prolínačka. Ten soundtrack si to fakt nezaslouží… 4/10 (30.09.2021)

The Card Counter je vážně zvláštní, ale především podmanivý film, který si mě poměrně překvapivě dokázal opravdu získat, ovšem zároveň upřímně nedokážu smysluplně popsat, jak se mu to vlastně podařilo. Příběh je každopádně v podstatě kombinací věrohodného proniknutí do světa pokeru, s tradičním thrillerem o pomstě, a přestože spolu ve vzájemné symbióze tyto dvě linie příliš nefungují a vůbec se nepodporují, tak samostatně mě každá z nich dokázala upřímně zaujmout a bavit. A další zvláštnost, že ačkoliv ani jeden z těch směrů nenabízí nic skutečně zajímavého, výrazného, či nápaditého, tak přesto mě vážně zaujali, vlastně až strhli, disponovali napětím, nepředvídatelností a upřímně mě zajímali i veškeré postavy, kterých se to týkalo, jelikož mi připadli vesměs opravdu nevšední a pozitivně zvláštní, a to samozřejmě i díky jejich hereckým představitelům, kteří jim dodali zásadní sympatičnost a výraznost. Velmi kladně pak musím hodnotit i zvláštní a podmanivou atmosféru, která měla též výrazný vliv na můj celkový dojem, a nelze ji popsat jinak, než jako stylová a osobitá, což vždy velmi mile potěší. A jelikož ani emoce nezůstali příliš pozadu, musím tuto podívanou zkrátka hodnotit jako působivý nevšední filmový zážitek, který tedy sice rozhodně naprostou většinu vůbec nenadchne a už vůbec je nebude bavit, mě nicméně zaslouženě oslovil, a to především svým opravdu silným zpracováním. (06.09.2022)