Smích se lepí na paty

Skoro se zdá, jako by byla mimořádnost tohoto Bočanova filmového opusu tak trochu dílem náhody, ale třeba je to mýlka. Nedá se totiž přímo říci, že by šlo o výrazný režijní počin a ani kamera není nikterak převratná, i když jistě neurazí. Obojí působí dosti průměrně a jistě by bylo možné najít, například v seriálové v produkci tehdejší ČST, leccos podobného. Vysloveně pochválit nelze ani scénář, který působí dosti literárně, nepravděpodobně a vykonstruovaně. Přesto je v tomhle filmu něco, něco těžko definovatelného, co jej činí mimořádným... Asi je to především dáno účastí celé plejády skvělých herců, obsazených navíc takovým způsobem, že mohli do své postavy vložit až nečekaně mnoho ze sebe samých, do značné míry ale také jde o šťastnou kombinaci velmi hořkosladkého humoru a takové té tiché všednodenní melancholické tragiky. Přes všechnu nepravděpodobnost a vykonstruovanost je tak "na paty se lepící smích" nakonec filmem moudrým a hluboce pravdivým. Tenhle v pomalém tempu vyprávěný opus si tudíž vnímavého a citlivého diváka rozhodně získá a zadere se pod kůži až nečekaně hluboko... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Radek99, Pohrobek (01.06.2012)

Vážně netuším, proč by se měl smích lepit zrovna na paty. Spíš to vidím tak, že se přilepil na podrážky ... na bezpočet podrážek. Tudíž ho bezpočet nohou roznesl po širokém okolí, jeho koncentrace tím pádem rapidně poklesla a popravdě řečeno - mnoho z něho nezůstalo. Tím ovšem nechci jakkoli naznačit, že by se snad proto narodil špatný film. Jistě - není dokonalý: Až příliš okatě cílí na emoce, neboť předpokládá, že správný divák je útlocitný. Až příliš neomaleně postrkuje do popředí Joskovo trochu podivínské hračičkovství, neboť předpokládá, že správný divák se chce pobavit (jen tak mimochodem - co se všestranného kutilství i obveselovacích schopností týká, s velkou převahou vede všeuměl Bohouš ze seriálu "Chalupáři" z roku 1975). Nicméně jádro příběhu je zdravé a jeho zpracování empatické. Jen je v něm až moc hořkosti a smutku a samoty - na to, aby se s čistým svědomím mohl nazývat komedií ... 3,5*. (07.05.2019)

Vlastimil Brodský v úlohe finančne zabezpečeného dôchodcu samorasta Platejza, žijúceho na chalupe v horách. Osamelý život mu spestrujú kamaráti, ktorým pomáha v lese drobnými opravami a hlavne výborným jedlom. Deti sa mu nevydarili a ako sa ukáže ani zať či nevesta. Hoci sa chváli svojím nosom/frňákom/radarom ako spoľahlivým poradcom, poštárka ho necháva chladným, ale zaľúbi sa bezhlavo do podvodníčky stelesnenej Jiřinou Bohdalovou. Tento krátky románik má však krátke trvanie, a tak sa Joska vracia k Borodyovej, jeho virtuálnej láske, ktorá sa vinie celým filmom. Pokúsi sa ju síce "zreálniť" ale žiaľ je blondína :) (15.10.2023)

Československý film o svérázném a nápaditém Joskovi Platejzovi, žijícím na samotě v podkrkonošské chalupě. Osamělost se snaží překonává stykem s okolními lidmi, věrné přátele si našel zejména v místním učiteli (ve stáří ještě dokonalejší legendární J. Kemr) a hajném (taktéž legenda P. Čepek), pokusil se dokonce kontaktovat i děti s rodinami žijící v Praze, avšak tento krok se ukázal být fiaskem. Zasněný a posmutnělý pohled zapůjčil hlavní postavě V. Brodský, jenž zde uplatnil maximum své typické melancholie. Nelze se proto divit, že v domnění, že na stará kolena našel domnělou životní lásku, nechá naplno proudit svou naivitu a naletí zkušené podvodnici. Onu zákeřnou osobu hrála J. Bohdalová, a přestože se jedná o ústřední postavu, objevila se pouze v poslední třetině filmu. Obzvláště odpornou rolí na sebe upozornil zrádný Platejzův zeť K. Heřmánek. V menších rolích se představili V. Cibulková (Joskova dcera), dřevaři P. Nový a L. Křiváček, poštovní úřednice E. Černá, naopak očekávanou krasavici D. Bartůňkovou jsem ve snímku nezaregistroval. Tragikomický film H. Bočana, v polovině 80.let po dvaceti letech opět ve vrcholné formě, s řadou působivých detailů o muži, jenž se snaží překonat svou osamělost a navzdory neúspěchům neztrácí optimismus a životní radost. (06.05.2016)

Bróďa, Petr Čepek a Josef Kemr předvádí v tomto úsměvném snímku z horského prostředí herecké koncerty. Příběh stárnoucího kutila Jozky Platejza (Vlastimil Brodský) je prošpikován humornými, až tragikomickými prvky. Film by se dal srovnat k Babímu létu od Vladimíra Michálka, kde Bróďa vytvořil podobný charakter (vyloženě sobě vlastní, tak jak jsme ho mohli znát i v civilu). Základní osu snímku vytváří Jozkova vysněná ženská postava Borodyová, podle níž kouří doutníky jeden za druhým. Nakonec se za ní vypraví až na Východní Slovensko a jak to dopadne, to už nechám na divácích....A tu nádhernou chatu, kterou Jozka měl, to je zase moje vysněná představa....Moc peknej, lidskej film. (20.03.2014)