Posledné filmové predstavenie

Zvláštní, smutný závan nostalgie. Jako okamžik života zaznamenaný na černobílý polaroidový snímek, který už dávno odvál vítr a dneska leží pod prachem zašlých vzpomínek. Radosti i bolesti jednotlivců, o nichž by zdánlivě byla škoda mluvit, přitom jejich příběh budete sledovat napjatě a jedním dechem, jako by se vám odehrával přímo před očima. Neskutečně živoucí podívaná, která rozhodně sílí s každým dalším zhlédnutím. Bogdanovich uměl zaznamenat esenci prostředí a doby. (20.11.2020)

Peter Bogdanovich ukazuje, jak byl v silný v tom, že dokázal znázornit zásadní okamžiky v lidských životech, a přitom je podat s trapností a s tím, abychom se nad sebou zamysleli a uvědomili si, že tohle jsou okamžiky, které jsme prožívali sami, s jinými lidmi, ale s velmi podobným rozpoložením, které na nás následně padlo. Skvěle zahrané i zrežírované. (17.08.2015)

Ostal som ako obarený, toľko clivoty a pocitu stiesnenosti v jednom filme sa len tak nevidí. Sledovať ako sa z filmu postupne vytráca radosť a bezstarostnosť žitia, nebolo veru jednoduché. Miestami ma riadne stislo na hrudi. Miesto nich sa postupne vkrádali do deja pocity opustenosti, márnosti a bezútešnosti. A to veľmi umne a príhodne načasované. Skrátka jedinečná atmosféra panuje v tomto filme, ktorá zalieza až pod kožu. Nuž, čas sa nedá zastaviť, raz sa všetko dobré skončí, ostanú len spomienky a nostalgia. No tie ten pocit prázdnoty ešte viac zhoršia.... Smutná myšlienka, no pravdivá. Jednoznačne ide o Bogdanovichov vrchol. (19.02.2020)

Nemůžu se ubránit přirovnání k Beverly Hills. Parta mladých lidí řeší svoje problémy. Je tady sex, nešťastné lásky, dojemné okamžiky, vyříkávání si účtů. Jen pararela mezi tím, kam se dostaly začínající hvězdy tohoto filmu (Jeff Bridges, Cybill Shepherd) a kam to dotáhly "hvězdy" typu Shannen Doherty je neskutečná. (14.08.2012)

Mé první setkání s Bogdanovichem, a hned bych o něm mohl psát celé slohy. Silně přehlížený klenot, který báječně a účelně oživuje tranzitní období americké kultury a svou formu zasazuje do kontextu neohollywoodské i evropské filmové moderny. Film nemá na první pohled motivačně sevřený příběh a nesměřuje za jediným velkým cílem, nýbrž se blazeovaně vznáší mezi postavami a soustředí se na zachycení okamžiků - nikoli ledabylých a čistě všedních, ale při nejmenším symbolických, skrze něž reflektuje společenské změny a ono období přechodu. Stabilním bodem je kinosál a herna v jinak nudném zapadlém městečku, které vede stárnoucí Lev Sam, jenž ve svém kovbojském obleku a se svou životní moudrostí představuje pro mladé i pro samotné vyprávění odezvu starých časů nejen filmové morálky. A skutečně, zpočátku se jeví i celkem nevinné svléknutí u bazénu s partou vrstevníků jako zahanbující akt, zatímco posléze a po přesunu mladistvé fascinace z promítání filmů na fascinaci opačným pohlavím se uvolňují nahodilé milostné pudy a morální lhostejnost, mladí prchají před rodiči ve stylu Rebela bez příčiny, otupělí svědci nejsou schopni emocionálně reagovat na zabití nevinného chlapce a jedna z hlavních postav nakonec odjíždí na plnění armádních povinností, čímž se stvrzuje konec idylických hrdinů ve stylu Johna Waynea a nástup deprese a krize společenské osobnosti v éře války ve Vietnamu. Mladí neví, co si s životem počít, a jejich Poslední filmové představení o tom vypovídá zároveň nadčasově, neboť se ve zdejších sexuálních pohnutkách zaručeně musí 'najít' i budoucí generace, a také hodnotně z pohledu historického cinefilního odkazu a dokonalého vzkříšení amerických padesátých let. A hodnotná je jistě také účast Cybill Shepherd, která je snem všech nadržených puberťáků v ospalých texaských městech (a vlastně i všude jinde). 90% (20.04.2020)