Přítelkyně pana ministra

Osvedčená zohraná dvojica Nový a Mandlová nemôže urobiť chybu, keď sa stretne vo filme v klasickej starej komédii. Jedna cesta výťahom môže mať nedozierne následky, tentokrát výlučne pozitívne, čo je pri ohováraní celkom nezvyčajné. Omyly, fámy a náhody potom nemajú konca a veľmi príjemne sa na to pozerá, keď je hlavná hrdinka presným opakom smoliara, ktorého Nový často predvádza v iných filmoch. (24.01.2015)

Nadprůměrná komedie z doby neveselé. Povídalo se, že Mandlová má pletky s K. H. Frankem, který by to jistě nedopustil, protože sama Mandlová se chlubila, že o ní Frank prohlásil, že to je "kurva, která se vyspí s každým cikánem". A byla to pravda. Tento film byl odpovědí, na otázku, jak dobře se Adina s panem ministrem vlastně znala. (08.05.2009)

Nenáročná a zábavná romantická komedie se špetkou zdravého národního uvědomění. Nenáročný až naivní příběh, založený na klevetech, příjemné herecké výkony ať hlavních, či vedlejších postav. A tak i přes počáteční nedorozumění, vztah mezi velkoobchodníkem Janem Hrubým (dobrý Oldřich Nový) a jeho zaměstnankyní Julinkou Svobodovou (Adina Mandlová) nabírá očekavaný směr a tím vše směřuje ke šťastnému konci. Další zajímavé postavy: Hrubého roztomilý otec (Franta Paul) a jeho upovídaná a zvědavá maminka (Zdeňka Baldová), svědomitý prokurista (dobrý František Kreuzmann), drbající švadlena a bytná Julinky Pokorná (Světla Svozilová), "italští" bratři Rosůlkové (Václav Vydra a Vladimír Řepa), Hrubého rozverný kamarád Mirek (Bedřich Veverka), a samozřejmě pan ministr Novák (Jaroslav Marvan). Příjemně nenáročná komedie o tom jak chudá dívka ke štěstí přijde, navíc i k bohatému a uznávanému muži. (11.08.2011)

Sice se u toho člověk moc nezasměje (což by podle mého názoru u komedie neškodilo), nicméně aspoň je děj celkem zajímavý a 88 min uteče jako voda. Úsměvné jsou scénky z hospody, to mě vždy pobaví, když ve starých filmech zpívají písničky "operní" zpěváci, u lidovek je to ještě vtipnější. Jak říkala Pytlákova schovanka "mám jen takový neškolený hlásek". (19.12.2011)

V každém filmu, kde hraje Adina Mandlová se svými vrstevnicemi, jsou do vedlejších ženských rolí obsazeny záměrně méně půvabné herečky, případně jsou ty očividně hezké makeupem i účesem mírně upraveny, aby po boku Mandlové vypadaly ošklivěji. Adina Mandlová krásou (alespoň z mého pohledu) rozhodně nevynikala. Obličej jí sice zdatně vylepšoval za první republiky nezbytný masivní make-up, mužskou postavu ale nezapřela ani po boku svých pánských protějšků. Přesto muže hluboce okouzlovala. A to pečlivě vykalkulovanou nedostupností a od dětství trénovaným manipulativním umem. Ten, jak víme, jí nakonec v životě mnoho štěstí nepřinesl. Ale právě díky němu se Mandlová objevuje snad v každém druhém předválečném filmu. Často je to ku prospěchu filmu. Právě v herectví totiž mohla tyto své kvality bravurně využít. „Přítelkyně pana ministra“ ale k těm trefám nepatří. Hlas, jímž Mandlová prezentuje svou nevinnou a poctivou postavu, je natolik nepřirozený a falešný, že vyzrazuje sám sebe. Brzy se stává protivným, její koketérie topornou a herectví až příliš předstíraným. Navíc to často vypadá, jako by ve filmu vlastně ani nebyla a šla náhodou kolem. Zatímco v postavách lstivých znuděných dcer továrníků Mandlová exceluje, do rolích poctivek se zkrátka nehodí a nespraví to ani elegantní róby. Námět i dialogy odpovídají klasické prvorepublikové veselohře a potud svou funkci plní na výbornou. (15.01.2022)