Zlaté dno

Zlaté dno mě skutečně uchvátilo. Sice vtipných míst má na komedii málo, ale je to strašně příjemný filmík a jeho optimismus (jako velký pesimista) velmi oceňuji. Vlasta Burian je prostě v tomhle filmu jedinečný, divák si jeho postavu během sledování oblíbí a bude s ní soucítit. Dávám tedy plný počet hvězd a chci někdy zase vidět Zlaté dno znovu. (23.04.2016)

Komedie s hlubším podtextem, která by občas mohla býti poučením i pro dnešní mladou, ambiciózní generaci. Jistě je poněkud idealizovaná, naivní, ale v podstatě pravdivá. Burian se zde předvedl v jiném světle, spíše komornější herectví, ale šlo mu to krásně. Kabátová byla nádherná ženská. Za mne plný počet. (01.01.2020)

Odporná moralizační slátanina natočená nejspíš za účelem povznesení pracovní morálky v protektorátu. Ani se nedivím tomu, že „výkony“ některých herců byly otřesně prkenné. Streit, Burian, Ferbasová, Schránil a zejména pak Kabátová pronáší své repliky stylem „mám tu napsáno, že mám říct tuhle větu, tak ji říkám“. Pětkrát fuj! (20.01.2014)

Loučení s Burianem. Poslední film Krále komiků před jeho nedobrovolným sesazením z trůnu hraje na o poznání vážnější strunu než jsme u tohoto výjimečného klauna zvyklí, přesto v něm nechybí jak typické ekvilibristické hrátky se slovy a slůvky, tak vrcholná čísla jeho zavedeného komediálního repertoáru – bezesporu nejslavnější a dnes už vpravdě legendární je souboj s žehlícím prknem, který je dokonalou ukázkou "němé" grotesky se vším všudy, následovaný pánskou anekdotou, vycizelovanou do nejmenších detailů, a několika drobnými vtípky v interakci s paní prezidiální (Šlemrovou). Ale ta pravá pastva pro diváky přichází až v okamžiku, kdy to Burianův venkovský papírník, toho času bez práce a bez života, rozbalí za pultem neprosperujícího obchůdku, v němž nakonec najde, co hledá. Včetně sličné vdovy (šmrncovní Kabátová), která po krátkém zaváhání ráda přenechává starost o byznys svému budoucímu muži – Burianovi. Ten se nakonec neloučil sám, společně s ním vyklidila království filmového humoru i jiná velká hvězda té doby, Věra Ferbasová. Na oba čekají zlé časy, roky plné bídy, ústrků a opovržení. Nutno ale dodat, že film je to nadmíru sympatický a dívá se na něj opravdu dobře, s hřejivým pocitem na srdci i v duši. Protektorátní filmy, jakkoli zatížené dobou, v níž vznikaly, zůstávají do dnešních dnů okouzlující vzpomínkou na staré dobré časy protkané útulnou atmosférou babiččina mládí. (30.12.2008)

Excelentní scéna s žehlicím prknem /27/ se nedá zapomenout. Ne tak celý film, kde nebylo panu Burianovi dáno rozvinout plně komediální talent. Snímek je spíše vážnějším zamyšlením nad hodnotami života dvou generací. Přesto se velkému komikovi povedlo do snímku pár svých věciček propašovat. Za to dávám plusy. Jinak je to vcelku průměrný film. (24.05.2016)