Krajina s nábytkem

To nejlepší na "Krajině s nábytkem" je hudba Emila Viklického. Námět není špatný, scénář obstojný, i když poněkud vyumělkovaný, ovšem režie dosti nudná, nevynalézavá a značně televizní. Totéž platí o kameře, která v celém filmu nenabídne jediný zajímavější záběr i o zhusta velmi průměrném rádoby bodrém herectví, které by se snad sneslo v nějaké televizní inscenaci ale ve filmu působí spíše jako nepatřičný omyl. Druhá polovina je sice o dost lepší než dosti roztěkaná první, ale vcelku se tenhle "derivát z Kachyňi" vážně moc nepovedl... Celkový dojem: 65% (16.10.2011)

Tedy vůbec nechápu, jak může někdo Javorskýho alias Kyslíka obsadit do role lokálního plejboje - v podstatě si neumím představit nevhodnějšího představitele, než tohohle rachitika. Langmajer Bursík potěší, ne však už Míša Suchánek hrající na xylofon, ačkoliv jemu by to člověk věřil. Film je místy předvídatelný, ale má zajímavé momenty a pár silnějších zvratů. Nejlépe hraje Čepek, ale to se dá čekat. Hned po něm by to byl ten dětský herec v roli "syna" s celkem přirozeným projevem. A mihne se tady i kudrnáč Vetchý. (31.03.2015)

Výjimečné filmové dílo v pustině strašlivých osmdesátých let. Nadmíru a neprávem přeceňovaný režisér, poprvé a naposledy obdařen Milostí, zde dokázal citlivě obsadit i originálně ztvarovat – nejen bergmanovský, ale i obecně lidský, reálný a živý – sujet. Veškerá tíha příběhu spočívá na bedrech Vladimíra Javorského, jenž zde získal svou první – a nepochybně životní – příležitost, která zastínila (ne-li vykoupila) jeho děsivá herecká schémata ve zbývajících normalizačních (ba i dnešních, neo-normalizačních) počinech. Vše okolo jeho postavy je vychýlené a děje se spíše setrvačně, jako sled společensky podmíněných daností, k nimž náleží jak mělké mravy, zlozvyky, neovladatelné touhy a potřeby, tak i smířlivost a tolerance, bludnost a tuláctví, podložené zkušeností hlubokého zapadání do jílovitého podloží jezeďáckých polí, zatímco on – klesaje stoupaje – zraje s bolestí letního jablka s údělem předčasného utržení před sklizní. Jistě, ani tento ústřední hrdina není bezchybný, zato však je – svatý, a jeho nevědomou obětí se prázdnota obrazů světa zaplňuje a universum osamocených se sjednocuje, jak polopaticky znázornil závěr, přes nějž drama nez/odpovědnosti zůstává nevyvrcholeno – tedy nez/odpovězeno a divákovi se otevírá příběh tohoto ne/filmového světa jako skutečná krajina s jeho potenciálním nábytkem. PS: A jako podnět k další interpretaci douška k titulnímu obrazu nábytku (kultury, obývání) v přírodě. Když Henry David Thoreau umýval ve svém domku u jezera Walden podlahu, vyklidil vždy všechno své náčiní, knihy i nábytek a rozložil je kolem chatky mezi stromy a radoval se z jejich obnoveného vzhledu. Vycítil v nich radost ze svobody, kterou nabyly, opustivše uzavřený prostor: "Byl jsem mnohdy v pokušení rozepnouti nad nimi plachtu a usaditi se tam. Stálo za to dívati se, jak slunce na ně svítí, a poslouchati, jak větřík je ovívá; pod širým nebem vypadá většina známých nám předmětů mnohem zajímavěji než pod střechou. Pták sedí vedle na větvi, protěž roste pod stolem, a ostružník se vne kolem jeho noh; smrkové šišky, ostnaté kaštany a jahodové listy leží roztroušeny kolem. Zdálo se mi, jako by náš nábytek - stoly, stolice, postele - si byly vzaly vzor z těchto tvarů, poněvadž jednou mezi nimi stály." (09.12.2016)

Určitě a bez debat nejlepší film Karla Smyczeka. Film o zodpovědnosti, lehkovážnosti, obrazech a hudbě. Civilní herectví Vladimíra Javorského celý příběh táhne naprosto suverénně. Další role jsou přesně vystižené charaktery jednotlivých postav zahrané výbornými herci. Celý příběh je zkrátka díky nim velmi uvěřitelný, přirozený a lidský. Evald Schorm v roli profesora, to je čirá dobrotivost, tak jak i v jeho skutečném životě. Zde není fakt slabších rolí, každá postava a postavička má svoje. Výborná pidi rolička opilého muže v baru, kterého hraje Josef Kubíček a vrchní ho vyhazuje se slovy - "už jste toho vypil dost pane Kubíček, jdeme domů" - to je vidět, že si Karel Smyczek dělal z kolegů legraci a to mám na filmech rád, takové detailíčky. Tenhle film jsem měl vždycky moc rád a kdykoliv ho znovu vidím, jsem do něho zcela zažrán a ponořen. Zásadní práci odvedl i skladatel Emil Viklický, jehož hudba snímku dodává potřebné parametry hudební konzervatoře. (06.04.2020)

Velmi dobrý film. Tragikomický příběh nesmělého mládence, který čeká se svojí dívkou dítě a plánují svatbu. Dívka ho však po porodu opustí a on se o něho musí starat sám. Velice příjemný lidský příběh je sice nenápadný, ale i tak má sílu a každý si v něm může najít kus svého příběhu. Velmi dobrý herecké výkony Vladimíra Javorského, Lubomíra Kostelka a Petra Čepka ještě dokreslují tu obyčejnou a lidskou atmosféru. (07.05.2006)