Margrete - kráľovná severu

Po množství více či méně nepravděpodobných filmů podle skutečných událostí je vlastně osvěžením historický film, který hned úvodním titulkem upozorňuje, že jde o fikci. A je tam na místě, protože vše do sebe zapadá a působí velmi uvěřitelně. Zásluhu na tom má nejen dobrý scénář, skvělá Trine Dyrholm v titulní roli, směs minimálně pěti jazyků a neošizená výprava i kostýmy. (Podle závěrečných titulků to vypadá, že se točilo především u nás.) (18.02.2022)

Přitroublá fantasy historka ze života audiovizuálně krajně nesympatické nordické báby, tahající tehdy, jakožto přesilná mužena a vzor středověké emancipace pro ty dnešní tolik utiskované slepice, za nitky všech skandinávských zkurvených šovinistů, co jakože nepozná vlastního fuckana, jehož vlatnolopatně pohřbila v klásteře v Soro. Exteriéry to místy sice má jako z porna pro masturbanty nad Nešnl Džeografic, ovšem co na tom, když je to na hovnech postavená narkoleptická nuda k posrání s dramatizací i dějem libovolné Troškovy homopohádky, účelový vibrátor a napařovačka žehliček všech pohlavně strádajících feministek, angažovaně a hystericky meloucích emancipantem ze svých maskulinním sponzorem zakoupených luxusních kuchyní, udržovaných služkou. (13.03.2022)

Kráľovná Margrete bola bezpochybne významná osobnosť dejín severských štátov a podarilo sa jej spojiť celú Škandináviu do jedného geopolitického celku. Očakával som, že práve o tomto bude film, ale na moje prekvapenie, dejový rámec bol celý zameraný na príbeh o návrate "strateného syna", ktorý by bol potenciálnym korunným princom. Napriek tomu, že som mal iné očakávania, tak aj tento príbeh ma celkom chytil. K priaznivému celkovému dojmu však dopomohol aj kvalitný vizuál a mňa osobne potešilo aj to, že to bola historická dráma bez prehnaných akčných scén (tie zvyknú väčšinou pokaziť môj finálny dojem). Takže za mňa veľmi dobré. 4* (jedna hviezda dole za príliš úzky dejový rámec, kvôli ktorému išla do úzadia potenciálne zaujímavá historická dejová línia). (16.04.2024)

Což o to, že film na počátku přiznává, že se jedná pouze o fikci založenou na skutečnosti. Který film to tak nemá? Ono vlastně kdybychom se v tom chtěli hrabat, tak do podobné kategorie spadá i Svatá hora. Margrete se nakonec navzdory onomu úvodním varování od historické skutečnosti nijak velkolepě neodchyluje. K případu "Falešného Olafa" skutečně došlo, akorát ten, když přijal Margretino pozvání na dvůr, odhalil, že neumí ani slovo dánsky a frnk, šel rovnou na hranici. Vyřešeno. Žádný Sofiino dilema. Pro někoho snad nedostatečný dramatický oblouk, pro mě velmi zábavná představa montypythonovského závěru dramatického historického příběhu. Ale dobrá, přijímám tady svoji okrajovou pozici. Vraťme se zpátky na začátek. Je pochopitelné, že historické filmy musí skutečnosti upravovat pro účely dramatizace, poetizace, glajchšaltace, bagatelizace té obrazové informace, ale jak mám pak pochopit, že se tak činí proto, aby výsledkem byl snad nejnudnější film, co jsem kdy viděl. Bože můj jak já se nudil! Nero se tak nenudil, Oblomov se tak nenudil jako já během tohohle filmu. Celé to vypadá jak takový ty laciný hraný dokumenty a být to hůř nasvícené, čekal bych, že zpoza rohu každou chvíli vyleze Marek Eben. Z iluze doby neustále vytrhává lacinost kulis, databanková hudba (medieval_north_theme_drama.flac), vytváření z protagonostiky moderní progresivní hrdinku i instantní "dynamické scény", které jsou zjevně natočeny pro trailer, protože ve filmu vůbec nemusely být a vypadají většinou hrozně. Když se film potřicátý vrátil do té samé místnosti nasnímané z těch samých třech úhlů, zažil jsem dlouho nepocítěný strach z toho podívat se na to kolik stopáže ještě zbývá a popátý jsem se jal aplikovat kapky do očí, abych to ustál do konce. Milost! Některým lidem fakt musí stačit k satisfakci akorát to, když lidi chodí ve filmu v kožence. (10.05.2022)

Človek musí byť vďačný za takéto historické filmy, netočí sa ich už tak veľa a už vôbec nie v takej kvalite. Seversky chladná historická dráma z ktorej sála nielen ten chlad, ale celá atmosféra stredoveku. Dominuje tu silný psychologický prvok, vnútorný boj, vzťahové eskapády. Inak kráľovná Margaret je opomenutou, no výnimočnou historickou postavou. Nielenže dokázala mierovo spojiť celú Škandináviu, ale aj spojenectvo s Anglickom podmienila len obrannou dohodou tak, aby jej krajina nebola vtiahnutá do storočnej vojny. Z toho by si mali brať príklad súčasní politici. Zdá sa, že niekedy to tie ženy fakt vedia lepšie. (09.03.2022)