Kamarát do dažďa

Na tu dobu špička, super story s odrbávaním, výborní herci a to dokonca aj Tofi v bielych gatiach. Navyše tie pesničky sú nezabudnuteľné. Pre mnohých už hudobný stredovek, pre mňa v porovnaní s dnešnými pesničkami pomaly symfónia. Celkovo sa to vyvinulo až v kultovku, ktorá sa dá pozrieť v ktorejkoľvek dobe, lebo ten dej je v podstate nadčasový, hoci veksláctvo a problémy neskorej doby socialistickej sú špecifikom. Pre mňa komédia s veľkým dôvtipom a silne zábavná. (26.06.2022)

Podraz na druhou. Filmová tvorba režiséra Jaroslava Soukupa, předlistopadová i porevoluční, bezesporu nepatří k reprezentativnímu vzorku československé kinematografie, ale svým způsobem vypovídá cosi o lidech a době. Kamarád do deště je dnes, po třiceti letech, spíše dokumentárním prostředkem pro pochopení společenského vývoje v závěrečné fázi perestrojkového období – obraz normalizačního podsvětí je ve filmu ilustrován v nadmíru atraktivním, až nezvykle přímočarém sledu; většina scén doslova pulsuje magickým étosem, který o časech veksláků a jiných podvodníků vypovídá v nefalšované, autentické podobě. Dojem nenucenosti, a přece kritičnosti přitom Soukup vytváří tím, že pošetilosti obou hlavních hrdinů, tedy Michala a Tomáše, konfrontuje právě s realitou doby jako světem promyšlených plánů, schválností, chyb či neuvážených, a snad i neuvědomělých krutostí. Jistou roli v tom všem samozřejmě může hrát i podvědomá nostalgie, spjatá především s osobami Sagvana Tofiho a Lukáše Vaculíka, jejichž herecké kreace i přes nepopiratelnou slabost náleží k dobovým fenoménům; naopak Karel Augusta, nedoceněný hráč malých rolí, zde získal příležitost, jak na sebe upozornit mimo zavedený komediální obor. Některé filmy chtějí delší čas a pokud jim ho dopřejeme, je docela možné, že v nich objevíme jejich skrytou hodnotu, o níž v době premiéry neměl nikdo ani tušení. (23.02.2019)

Ve své době jsem měl oba Kamarády do deště hodně rád. Mezi ústřední dvojkou Tofi + Vaculík to zkrátka neskutečně funguje. Čehož režisér Soukup využil a dle mě jim ušil role na míru. Příběh je mixem napínavého krimi a vtipné komedie, kdy je to dobře vybalancováno a u titulků vždy převládne dobrý pocit. Hudba v podání tehdejších hitovek tomu značně napomáhá. Je třeba přiznat, že moje hodnocení je možná více než jindy subjektivní. Objektivně by bylo možné vytknout dost věcí, ale já to neudělám a milerád dám lepší tři hvězdy. (04.09.2017)

slušně napsané ( i když s odstupem trochu vykonstruované a lehce překombinované), dobře zahrané a natočené (od Soukupovy svižné režie, přes výbornou kameru Vladimíra Smutného)...výborné vykreslení dobové atmosféry a specifik tehdejší Prahy ( bary, hotely, taxikáři, veksláci atd.)...jeden z produktů tuzemských osmdesátých let, který si snad i zaslouží nostalgii, jež je s ním spojovaná ( s přimhouřením oka i ta píseň, která není tak pitomě rozverná jako Davidovy songy, ne že by to bylo něco vyloženě úžasnýho, ale dá se to snést, za což může přítomnost členů Elánu)...Sagvan Tofi nebyl svého času jenom mejdanový ksicht, ale majitel příjemně civilního hereckého projevu, a Soukup uměl řemeslo (jak se taková věc vytratí v tak masivní míře, je fakt záhada...)...přes výhrady mám tenhle film fakt rád... (20.07.2010)

Dannyho parťáci po česku? No to zrovna ne, nicméně pořád jde o hodně slušnou komedii s pohodovým a relativně nápaditým scénářem. Když porovnám české komedie z dneška, které nemají žádný děj ani vtip, opravdu jde o výrazný nadprůměr a zcela jistě o jeden z nejlepších Soukupových kousků. Snažím se na tom najít nějakou "špínu", ale vůbec mi to nejde. Sympatická záležitost. (01.01.2023)