Meky

Když v roce 2019 zemřel Gott, tak celé Československo truchlilo. V roce 2021 se situace opakuje, protože po odchodu mnoha hudebních velikánů byl právě Žbirka největší legendou. Paralel s Gottem je navíc pěkná řádka. Zářili v socialismu a dokázali uspět i po revoluci v kapitalismu. Jejich sláva sahala až za hranice. Vyhráli Zlatého slavíka i Bratislavskou lyru. Bavili diváky nejen svým zpěvem, ale i nakažlivým humorem. Oba skolilo vážné onemocnění a odešli předčasně, protože jinak by rozdávali radost na jevištích ještě roky. Dokument samotný je však průměrný. Šafránek sází na zběsilý střih a záběry na mlčící ikonu, ale bojí se kopnout do vosího hnízda. (13.11.2021)

" Máte dnes večer čas? Mám nové nahrávky." Žbirka ve svém mercedesu ze stáhnutého okénka na kolemjdoucí ženu. " Já myslela nové auto," odpověděla žena, což byla jeho vlastní žena. Tahle hravá scénka tak nějak u mne definuje sympaťáka jehož kariéra se tak nějak shrne ve standardním dokumentu, který má pár unikátních záběrů ze začátku kariéry a rozhovory s jeho spolupracovníky. (09.11.2020)

Celkem dost informací o soukromí umělce, který stvořil velké hity a komunistům před nosem šířil západní moderní styl hudby. Trocha nostalgie a nadhledu. Pěkná historka jak se seznámili Mirovi rodiče když otec jeho budoucí matce Angličance v hospodě omylem vypil sklenku. Ta pak přijela do Československa, aby se vzdala kvůli rodině svobody. Žbirka má přirozené osobní kouzlo a milý klukovský humor. Pobavilo mě třeba když odpověděl na námitku „moc kecáš“ „díky za pochvalu“. Chvíle týkající se autonehody kolegyně Mariky Gombitové jsou smutné, stejně tak ztráta Žbirkova bratra a kvůli kariéře malá péče o jeho dceru. Je zde dosti archivních materiálů i dobových hvězd jako Peteraj nebo Lučenič. Peteraj mluví o tom, že Miro nikdy nebral žádné drogy. Ve finále plná hala diváků, ale dokument nikdy nepřekročil hranici nekritického medailonku. (31.01.2021)

Úplne v pohode dokument, ktorý podáva presne taký obraz, akým je samotný Meky. Pohodový, vtipný, plynúci. Nehrá sa to niečo, na rozumnej minutáži je prierez jeho životom a karierou, hrajú do toho hity, archív je na neho bohatý a tak sa je načo pozerať. Hlavne tam odznejú aj informácie, o ktorých bežný divák nevie. V kine asi zbytočnosť, šup s tým do telky a pravidelne reprízovať. K zimným večerom s čajíkom a pod dekou. 3 z 5 (18.11.2020)

Miro Žbirka - nečekaný a předčasný nebožtík - je zosobněním evropsky zakotvené ztělesnění československosti, mluví slovensky, ale současně jakoby patřil odjakživa k Praze. A fenomén anglické maminky v tom všem hrál nemenší roli. Civilistní neokázalost pojetí dokumentu i Žbirkovy osobnosti jakoby se prolínaly a umocňovaly v jeho hudebním neopakovatelném odkazu. Za nápadnou v pojetí filmu je možné označit Žbirkovu izolaci uvnitř českého prostředí v jeho pražském období. (12.11.2021)