Salvador

V dobe vzniku išlo rozhodne o lepší film než dnes. Mal som pocit, že tako nejako by príbeh napísala väčšina scenáristov, stačilo by im zadat kľúčové slová: fotograf, flákač, novinári, revolucia.... Herci sú výborní. Beslushi nezasahuje priamo do príbehu, ale je perfektný. Na to, že ide o film Olivera Stonea, mi (aj napriek svojej odvážnosti) prišiel poňatý akosi príliš rutinérsky (ale záver je fajn). Osobne mám radšej ROK NEBEZPEČNÉHO ŽIVOTA. V atmosfére osemdesiatych rokov zjavne išlo o silnú výpoveď... (19.12.2014)

"Věřil bys tomu, že dalším prezidentem Spojených států bude přímej potomek šimpanze?" Věřil. Je to země neomezenejch možností a primáti mají svá práva. O to tu ale nejde. Tady jde o občanskou válku v Salvadoru a o tý vím z "objektivních" reportáží Rudýho práva úplně všechno. Takže jako odborník si to vysvětluju tak, že se USA domnívaly, že se jim Rusové pletou do vnitřních záležitostí Salvadoru a zasáhly. To je taková ta klasika. Mě však víc bavilo to svědomí Ameriky v podání levičáka Stonea. A taky vysvětlení, jakej je rozdíl mezi levičákem a komunistou. Díky za to. A hlavně díky za informaci, kde si za sedm babek sedne panna chlapovi na obličej. Kdybych někdy v Hondurasu špatně odbočil, tak toho možná využiju. (14.07.2022)

Divna komedia, ktora postupne zvaznie a obcas sa snazi poukazat na nejake tie vojnove svinstva, ale robi rovnako grobianskym spôsobom ako su jeho dve hlavne postavy. Obcas to je vdaka hercom celkom sranda, ale prilis tento grobiansky humor k vaznej teme nefunguje. Mozno keby to bolo komicke nonstop, ale vo filme sa neustale striedaju vazne sceny s humornymi a vysledok je divny mismas a pre mna aj jedna velka nuda. 4/10. (27.03.2016)

I přes chvály kritiků a samotných diváků si Salvadoru všimla americká kina až po úspěchu Stoneovy následující Čety. Právě nadšení z režisérova zlomového snímku zaostřilo zraky dalších lidí na sarkastické politické drama, které své názory formuluje až překvapivě jasně. Ve snímku představuje novináře Richarda Boyla (za energickou roli na Oscara nominovaný James Woods), kterého naposledy s balíkem kapesného poslali do Libanonu. Jenže to by nemohl pravidelně ztrácet novinářský průkaz, pít, kouřit marihuanu, lhát a být mizerný katolík. Zapálený fotograf se už tak musí konečně prosadit a vstupenkou do vyšší ligy má být cesta do středoamerického, občanskou válkou zmítaného Salvadoru. Nejde ani tak o to, do které strany kontroverzní politický filmař Stone kope víc, ale spíš jak. Jeho překvapivě jistá a kompaktní režie dokáže být nejednou dokonale zákeřná, kdy manipuluje s divákem, jak se mu zlíbí a happy-end odkládá tak dlouho, až ho úplně smete z prašné salvadorské cesty. Režisérův nadčasový útok je jasně mířený proti politickému i vojenskému směřování a vměšování vlády Spojených států. Hořkou pachuť v ústech kombinuje s poměrně vtipnými a svěže napsanými dialogy, které vkládá do úst nejen sarkastickému Boyleovi, ale i jeho věčně opilému kamarádovi. Možná ale i kvůli tomu nejsou některé scény tak úderné, protože ne vždy je vrstvení komických a dramatických scén úplně vhodné. (13.10.2012)

Američané se ve své hrůze z komunismu v mnoha zemích spojili klidně i s ďáblem. Tohle je velmi dobrý příklad za všechny. James Woods je jako hlavní notorik natolik přesvědčivý, že nevěřím, že by Richard Boyle zvládl napsat dopis, natož pak spolupracovat na filmovém scénáři. Z představitelů tzv. novinářů jediný John Savage celou dobu působil dojmem, že ví, kde a proč je. Oliver Stone to měl v hlavě srovnané a přesvědčivě našlápl svou kariéru jakožto filmařské „svědomí Ameriky“. (26.07.2013)